Americké město Joplin zasáhlo ničivé tornádo. Nechalo za sebou přes 150 mrtvých, stovky zraněných, zničené domy a několik matoucích příběhů o podivných zachráncích.
Děti v různých částech města pozorují bytosti s motýlími křídly, které chrání ostatní před letícími kameny a troskami. Šlo tehdy jen o dětskou představivost?
Nedělní odpoledne 22. května 2011 v padesátitisícovém americkém městě Joplin ve státě Missouri má do ospalé maloměstské rutiny daleko. Potemnělá obloha a silný vítr nevěstí nic dobrého.
V podvečer, krátce po půl šesté, se na obloze zformuje vzdušný vír a ve městě propukne panika. Ti šťastnější prchají do bezpečí svých sklepů, jiní se snaží najít úkryt alespoň ve svém autě. Přesto mnohé z nich ničivé tornádo dostihne.
Během krátké chvíle tornádo dosáhne nejsilnější šesté příčky Fujitovy stupnice. V jeden okamžik je široké přes půl druhého kilometru! Za 38 minut je po všem. Joplin a přilehlé obce jsou v troskách.
Škoda šplhá do desítek miliard korun, což z tornáda činí to nejnákladnější v dějinách Spojených států. Jen několik minut stačí k tomu, aby v ulicích Joplinu zůstalo 1150 zraněných a 158 mrtvých.
Obětí však mohlo být mnohem víc, kdyby se neobjevili motýlí lidé, tajemní zachránci několika lidských životů, kteří mohli být spatřeni pouze dětmi. Odkud okřídlené bytosti přišly? A byly vůbec skutečné?

Smrti unikli o vlásek
Když se tornádo objeví, sedí zrovna čtrnáctiletý Lage Grigsby se svou desetiletou sestřenicí Mason Lillard v terénním autě prarodičů před místním železářstvím. Vír však těžký vůz pohltí a odhodí pryč.
Auto s dětmi letí téměř 100 metrů vzduchem. Když se na místo dostanou záchranáři, musejí se dovnitř prostříhat. Lage, který je z vozu vymrštěn, je prohlášen za mrtvého a odeslán do márnice. Záhy se ale ukáže, že se lékař mýlil a chlapec stále žije.
Mason zůstala uvězněná v autě a podle všeho unikla smrti jen o vlásek. Její tělo je probodnuté kusem kovu. Kdyby jen o kousek vybočil ze své trajektorie, probodl by její páteř na jedné straně, nebo játra na druhé.
Obě děti se však nakonec uzdraví a o neštěstí, které oba málem stálo život, překvapivě hovoří spíše jako o štěstí. Údajně jsou totiž naživu jen díky zásahu zvláštních bytostí, které s nimi v kritických okamžicích byly. Že by snad zasáhli jejich andělé strážní? Samy děti ale o nich mluví jinak.

Uklidňující společníci
Vážně zraněná Mason leží v troskách pomačkaného vozu, je ale stále při vědomí, Když vtom na rameni ucítí něčí ruku. V prvním okamžiku je přesvědčená, že je to její bratranec Lage.
Jenže když se na jeho místo podívá, uvidí něco, co by desetiletá dívka ze silně věřící křesťanské rodiny nejspíš nikdy nečekala. Dvě motýlí bytosti.
„Jedna měla hnědé vlasy a ta druhá blonďaté,“ vzpomíná později Mason a dodává, „bylo to docela uklidňující.“ Dívka byla těžce zraněna a sotva při smyslech. Její vzpomínky na neštěstí by zcela jistě mohly být vysvětleny jako halucinace.
Přelud, který, jak mnozí neurologové předpokládají, mozek dokáže v extrémně stresové situaci vyprodukovat, snad aby umírajícího uklidnil a usnadniljeho poslední okamžiky. To se oněm bytostem skutečně podařilo.
Dětská představivost desetileté dívky by mohla podobné postavy vytvořit. Jenže nezávisle na ní má podobné vzpomínky i její bratranec. Co to může znamenat?