Německý teolog Johannes Trithemius (1462–1516) káže v jednom německém kostele: „V Bibli to stojí zcela jasně. Pro křesťana je magie nepřijatelná. Zvláště černá magie je u věřícího považována za velmi těžký hřích.“ 

Ze zadních lavic se ale náhle ozve rozhořčený hlas: „Ty jeden pokrytče! Vždyť ty sám ji provozuješ‘! Všichni víme, že jsi uzavřel smlouvu se samotným ďáblem!“ Trithemius zbledne a prohlásí: „To není pravda.“ Následně od kazatelského pultu rychle uteče pryč.

Proč má tak špatnou pověst? Trithemius má být díky svému vzdělání služebníkem božím, ale místo toho se raději věnuje okultismu, magii a čarodějnictví.

Kolem roku 1499 údajně podepíše smlouvu se Satanem, protože touží po větších a rozsáhlejších znalostech, než mu může tehdejší společnost nabídnout. Jakou cenu za to bude muset zaplatit?

Happy end se nekoná

Trithemius se po údajném uzavření smlouvy s ďáblem stává nekromantem. Je tedy schopen vyvolat duši zemřelého a případně od něj získat nějakou informaci či duchovní ochranu.

„Trithemiova pověst se nakonec smísila s pověstí o doktoru Faustovi, o čemž svědčí legenda o tom, jak byl povolán císařem Maxmiliánem I. Habsburským (1459–1519), aby prokázal své nekromantické schopnosti, a jak kromě různých starých hrdinů vyvolal z mrtvých i Maxmiliánovu zesnulou choť Marii Burgundskou (1457–1482) která mu poradila s výběrem nové manželky,“ říká britský historik a odborník na západní esoterismus Nicholas Goodrick-Clarke (1953–2012).

Když Trithemius v roce 1516 umírá v bavorském klášteře svatého Jakuba ve Würzburgu, mnozí předpokládají, že si jeho duši kvůli jeho temné minulosti odneslo samo peklo!