Zřejmě nejstarší gotickou budovou v Praze je Klášter svaté Anežky České. Jak napovídá název, nechal jej postavit v roce 1231 král Václav I. na přání své sestry kněžny Anežky Přemyslovny, která se také stala jeho první představenou. Tehdy klášter sloužil řádu klarisek a byli v něm pohřbíváni někteří představitelé rodu Přemyslovců.

Když došlo k rušení klášterů, sloužil areál k nejrůznějším účelům – od chudobince po řadu skladišť. V 19. století jen těsně unikl demolici, když se v Praze hromadně bouraly chudinské oblasti na Starém Městě a Josefově. Dnes je z něho expozice středověkého českého a středoevropského umění Národní galerie.

PŘÍBĚH ZPUPNÉ DÍVKY

Ženské kláštery se dříve stávaly útočištěm nejen zbožných žen, ale často i zpupných dívek. V dobách rytířských hradů (stejně jako později i v jiné podobě) se při uzavírání sňatků mezi jednotlivými rody hledělo především na ekonomické a mocenské zájmy. A tak již od útlého věku byly dohodnuty vzájemné budoucí svazky dětí. Ovšem běda, pokud se některá mladá dcera rytíře zakoukala do někoho jiného. Potom hrozil nástup do kláštera.

ZA NEPOSLUŠNOST DO KLÁŠTERA

Také dcera jednoho bohatého šlechtice se kdysi nešťastně zamilovala do mladého, ale bohužel chudého rytíře. K případnému sňatku však její otec zásadně odmítl dát souhlas a požadoval jejich rozchod. A protože si dcera postavila hlavu, následovala její nedobrovolná cesta do kláštera svaté Anežky České.

Milenci se ani potom nedokázali rozejít a tajně se scházeli za temných nocí v tiché klášterní zahradě.

KLÁŠTERNÍ DRBY

Ale i v klášteře může panovat řevnivost. Když jedna z jeptišek vypátrala příčinu nočních schůzek své družky a zjistila, že hodlá z kláštera tajně prchnout, vše oznámila jejímu otci. Ten osudné noci s mečem v ruce číhal u klášterní zahrady. Sotva se milenci na útěku objevili, mladého rytíře poranil, ale ve vzteku svoji dceru probodl mečem přímo do srdce. Ještě nad svou dcerou vyřkl kletbu, aby její duše neměla klid, dokud bude z kláštera sv. Anežky stát kámen na kameni. A tak tomu je dodnes.

DUCH ŽIJE DÁL

Od té doby prý občas obchází duch mladé jeptišky klášterní chodby a okolí kláštera, čekajíc na vysvobození. Na sobě má prý hábit s krvavou skvrnou na prsou.

Zdá se, že její duch také bdí nad nešťastnými láskami, jakou sama prožila. Lidem zjevení neubližuje, ba naopak se traduje, že pomáhá. Jednou si prý nějaká dívčina chtěla z nešťastné lásky vzít život. Měla připravenou lahvičku s prudkým jedem. Tu se objevil duch jeptišky a na poslední chvíli děvčeti jed vytrhl z ruky. Duch jeptišky asi znal důvod jejího žalu. Proto ji místo smrtícího nápoje do ruky vložil váček s penězi. To aby mohla překonat nesnáze a užívat šťastný život se svoji láskou.

Duch zavražděné jeptišky sice lidem neublíží, ale dovede být i náladový. Některý večer se prý duch jeptišky něžně usmívá na zamilované, ale jindy se zjevuje jako zakrvácená bytost, tak jak byla zavražděna a přitom hořce pláče. Asi vzpomíná na svoji nenaplněnou lásku.