V okrese Jeseník u Černé Vody stával na osamělém kopci hrad, ze kterého dnes zbyly jen mohutné rozvaliny. Tím hradem byl Kaltenštejn, což lze přeložit jako hrad na studené skále, či studený hrad. Jaké záhady jsou s ním spjaty?
Písemně je hrad připomínán v roce 1295 jako tvrz proti rozpínavým vratislavským biskupům. Střídala se zde celá řada držitelů s různými charaktery.
Například je v listinách zmínka o rytíři Balduinovi, tak lakomém, že vyhnal z hradu svého starého otce, aby jej nemusel živit. Ale stejné odplaty se mu později dostalo i od svého syna.
Na čas byl hrad také útočištěm loupežníků, což nebylo tehdy zase takovou zvláštností. Poté byl dobyt a pobořen.
V jednom období na Kaltenštejnu vládla velmi zlá a hamižná hraběnka. Manžela utrápila a zle nakládala i se svými poddanými. Na černém koni objížděla panství a zlostně trestala vše, co se jí nelíbilo.
Když jednou viděla, jak ve stínu u pole žena uspává v plachtě nemocné dítě, rozzuřila se a nedovolila matce celý den se z pole k plačícímu hladovému a žíznivému dítěti ani přiblížit.
Takové jednání hraběnky vyvolalo u poddaných odpor, i když se jí a jejích drábů velmi báli. Domluvili se a všichni uprchli do okolních lesů, včetně nespokojeného služebnictva z hradu.
Jen jedna stará služka se svou paní na hradě zůstala. Nesmírným vztekem si hraběnka přivodila těžkou nemoc. Když usoudila, že dlouho nepřežije, poprosila služku, aby z věže sledovala pohřební průvod s její rakví. Na pohřeb se sjelo panstvo z celého okolí.
Mezi kočáry však stál jeden nepříliš hezký železný vůz se 4 muži v červených šatech se zlatým lampasy. Když najatí ceremoniáři nakládali rakev, nemohli ji pořád uzvednout. Vtom přiskočili oni záhadní cizinci, jako pírko ji hodili na svůj vůz a vyrazili z hradu.
Vtom panstvo poznalo, že to zřejmě byli čerti, kdo si přijel pro hraběnku. Stará služka z věže viděla, jak vůz se přihnal k lesu a tam čerti shodili rakev na zem. V ní však nebyla mrtvola hraběnky, ale vyskočila z ní černá kočka, která před čerty prchala.
Ti by ji byli hnedle dohonili, ale služka na ni zavolala a navedla ji tak na cestu k hradu. Jak proběhla branou, nechala ji služka zavřít a čerti odtáhli bez kořisti.
Na Kaltenštejnu žila kočka dlouhou dobu a lidé ji prý občas zahlédli i potom, když už z něho zbyly jen rozvaliny. Za svoji krutost hraběnka pykala tak, že se v pravé poledne z kočky měnila v bílý přízrak, bloudící troskami hradu.
Na rukou, umdlévajících únavou, musel přízrak chovat plačící nemluvně, jako symbol své dřívější krutosti.
Dnes již tam vídána není, snad se již vykoupila za svůj hanebný život. Ale zřícenina mlčí, takže kdo ví.
Jen tak na závěr, málo kdy se dozvídáme něco bližšího o inventářích starých hradů. Tady byl zaznamenán stav z roku 1443. Na hradě byly tehdy 4 houfnice, 4 pušky, půl sudu střelného prachu. V inventáři byl i větrný mlýn a pivovar. Posádku tvořili 4 střelci, dvanáct hlídačů, kuchařka a dvě služky.
