Když se inženýr v důchodu Clyde Foster zahleděl v noci 30. května 2020 na Jupiter, všimnul si v dalekohledu podivné skvrny, která tam předtím nebyla. Nový útvar hned vedle slavné Velké rudé skvrny vyfotil a netušil, že brzy ponese jeho jméno.

Už o dva dny později nad místem proletěla sonda Juno, která už od roku 2016 shromažďuje z oběžné dráhy plynného obra informace o planetě, a vědci zjistili, že úkaz způsobil oblak zvířeného materiálu nad horní vrstvou atmosféry.

Znaménko krásy

Takové výbuchy energie nejsou v Jupiterově bouřící atmosféře ničím neobvyklým. Celá planeta je obalena hustou, neproniknutelnou clonou mraků, které víří a bouří a vytváří fantastickou podívanou.

Velká rudá skvrna je pak jakýmsi znaménkem krásy plynného obra, které existuje už přes 300 let.

Oblak, který v květnu 2020 zpozoroval Clyde Foster z Jihoafrické republiky, se po několika týdnech rozplynul a zůstala po něm jen tmavá skvrna, která získala jméno Clydeova skvrna.

Jenže když nad ní sonda Juno proletěla dubnu 2021, místo tmavé skvrny tu našla třikrát tak velký vířící shluk, který se navíc posunul dál od Velké rudé skvrny.

Armáda dobrovolníků

Říká se, že víc hlav víc ví – a ve stejném duchu platí, že víc očí víc vidí.

A NASA má v tomto případě celou armádu amatérských vědců a vesmírných nadšenců po celém světě, kteří ve volném čase pozorují noční oblohu a posílají snímky něčeho neobvyklého – stejně jako Clyde Foster.

Samotná sonda Juno má u Jupiteru zůstat až do roku 2025 a bude zajímavé sledovat, jak se Clydeova skvrna vyvíjí – nebo sledovat vznik zbrusu nových. Mezitím bude Juno dál sbírat data a zjišťovat, co se pod tou neprůhlednou masou oblaků děje.