Geniální vynálezce Thomas Alva Edison (1847-1931) výrazně změnil nás svět. Jeden jeho vynález se však prý dotkl i metafyzických sfér komunikace s duchy, tématu, kde zatím hrály prim spirituální seance.
Přístroj nazvaný fonograf vynalezl Edison v roce 1877. V roce 1878 si nechal tento vynález i patentovat. Prvním hlasovým záznamem na typickém válečku fonografu byla dětská říkačka.
Duchařská nahrávka
Edison měl však údajně provést i experimenty, které se zaměřily na proniknutí nové zvukové záznamové a reprodukční techniky do záhrobí. Mělo se jednat o nahrávku „ticha“ realizovanou ve zvukotěsné místnosti. Při přehrání však náhle zazněla podivná změť hlasů.
Jako by to nestačilo, jednalo se o více různých jazyků! Byly to hlasy ze záhrobí? Svědek tohoto experimentu se měl později zmínit, že se šlo o úpěnlivou snahu mrtvých komunikovat s živými.
Masový rozvoj záznamové techniky přinesl podobná překvapení i v dalších desítkách let. Úspěšné v zachycení hlasů duchů měly být zejména magnetofony.
V zajetí pareidolie?
V šedesátých a sedmdesátých letech minulého století byly takové podivné záznamy zkoumány psychology i parapsychology. Stejně jako fotografie, i záznam lidského hlasu přinesl nové impulsy do spirituálních seancí, ačkoli oficiální věda tyto závěry odmítala.
Hlavním argumentem bylo, že podivné hlasy na záznamu jsou produktem psychologického jevu nazvaného pareidolie.
V rámci něho dochází k dotváření neurčitých podnětů ve smysluplné, s konkrétním významem. Podmínkou je ovšem dostatek fantazie. Byl to i případ údajné komunikace Edisona se světem mrtvých, nebo se z trychtýře fonografu opravdu ozvaly hlasy ze záhrobí?
