Dnes nenápadnou obec Opatovice nad Labem najdeme ve východních Čechách nedaleko Pardubic. Náhodného turistu neznalého místní historie by zřejmě ani nenapadlo, že zde kdysi stával bohatý klášter, který však nenávratně zmizel.
Někdo si možná vzpomene, že se o klášteru zmiňoval již Alois Jirásek ve svých „Starých pověstech českých“.
První písemná zmínka o zdejším klášteru pochází z roku 1086, avšak je velmi pravděpodobné, že benediktinští mniši, kterým klášter patřil, zde působili už dříve. Založit jej zřejmě nechal rytíř Mikulec.
Vrchnost si od založení kláštera slibovala kolonizaci do té doby řídce obydleného území a samozřejmě i šíření víry a vzdělanosti. O významu kláštera svědčí také skutečnost, že zde byl pohřben Vladislav, syn českého krále Přemysla Otakara I.
Cestu k pokladu neznal ani císař Karel IV….
Klášter byl ve své době velmi bohatý.
Vypráví se, že když klášter osobně navštívil císař Karel IV., který prý chtěl na vlastní oči spatřit místní legendární poklad, údajně od opata dostal zajímavou otázku – zda jej chce pouze vidět, nebo zda chce znát k němu i cestu.
Když opata a dva jediné mnichy, kteří znali tajemství pokladu, ujistil, že chce poklad pouze jen vidět, dostal na hlavu pytel na cestu tam i zpět a takto byl veden spletí chodeb do podzemí. Ve třech velkých jeskyních prý pak císař spatřil poklady nesmírné ceny.
Mniši ujistili Karla IV., že poklad zde shromažďují a chrání pro něho a jeho následovníky, a tak se spokojil jen s krásným zlatým prstenem s diamantem.
Po celou dobu o pokladu císař nic neprozradil, ale před smrtí projevil přání, aby byl pohřben s oním prstenem z opatovického pokladu.
Poklad nevyzrazen
Podle legend se majetku kláštera zmocnili Ota z Bergova a Jan Měštecký z Opočna, kteří v listopadu 1415 do kláštera pronikli pod záminkou vyřešení majetkových sporů s klášterem. Vypráví tak i Hájkova kronika.
Pozdě v noci, když mniši polevili ve své bdělosti, měl někdo z doprovodu šlechticů otevřít bránu. Začalo rabování a vraždění mnichů, kteří se však prý jen tak nedali, neboť mnoho z nich dokázalo ovládat meč. Přesto podlehli přesile.
Tehdejší opat Petr Lazur prý byl přivázán na natahovací žebřík, aby vyzradil polohu pokladu, který by byl samozřejmě ještě mnohem lepší kořistí, než jen klášterní majetek.
Nebohý opat byl pálen smolnicemi na chodidlech a mučení trvalo další tři dny, než zemřel, aniž by však cokoli prozradil.
Loupežná kořist ukryta
I když se vojáci pokoušeli rozkopat sklepení, nepodařilo se jim odhalit důmyslný systém, jakým byl poklad zabezpečen. Mniši zřejmě využili podzemní vodu z Labe, kterou zaplavili část chodeb, takže poklad byl nedostupný.
I tak ale byla kořist z vyloupeného kláštera velmi bohatá. Ota z Bergova toto bohatství údajně ukryl též do podzemí svého hradu Trosky. Rovněž ani tento poklad prý doposud nebyl ve spletitém podzemí Trosek objeven…
