3. prosince 1967: Američan Herbert Schirmer spatří v Nebrasce podivný oválný objekt s červenými světly, jak se vznese a odletí.
Domů     Dvojsečné výroky slavné Pýthie: Jak se věštilo v Apollónově chrámu?
Dvojsečné výroky slavné Pýthie: Jak se věštilo v Apollónově chrámu?
od 10.6.2022
798

„Ne, prosím!“ naříká děvčátko a spíná ruce k matce. Ta se slzami v očích navždy opouští svou dceru i manžela. Z domu ale vystupuje s hrdě vztyčenou hlavou. Stává se z ní Pýthie. Od této chvíle na jejích věštbách bude záviset budoucnost celého Řecka.

V rozlehlé místnosti se převaluje šedý kouř a zvláštní omamná vůně. Kamenné sloupy odrážejí nesrozumitelné mumlání, mezi kterým je jen občas možné rozumět útržkům řeči.

Ženský hlas znenadání zvýší svou intenzitu a obecenstvo zaslechne zpoza závěsu zmatený výkřik v extázi. „Co to znamená?“ zazní dotaz jednoho z přihlížejících mužů. „Pst!“ okřikne jej druhý. „Ještě svou věštbu nedokončila.“

Lýsandros Cicero Pýthie

Z chaotických výroků se rodí verše

Přítomná skupina mužů nejsou jen obyčejní lidé z ulice. Jsou to řečtí kněží a nacházejí se v chrámu boha Apollóna, aby soustředěně sledovali věštkyni pronášející další ze svých věšteb.

reklama

Výroky ženy zahalené v kápi se na první pohled zdají nesmyslné a jejich pravý význam teprve čeká na své rozluštění. Kněží slova poskládají do veršů, aby dávala smysl každému, komu je věštba určena.

Ona záhadná žena, která údajně sedává na vyvýšené trojnožce a v zajetí omamných výparů stoupajících ze zemské pukliny vynáší svá vidění na povrch, je jedna ze slavných Apollónových věštících kněžek, Pýthie. Nejžádanějšími a nejproslulejšími věštkyněmi v Delfách jsou právě Pýthie.

Bez věštírny v Delfách ani ránu

Poznej sám sebe,“ píše se nad vstupem do slavné věštírny v Delfách. Ta se jako součást posvátného okrsku Apollóna, řeckého boha věšteb a proroctví, rozprostírá nad městem Delfy na úpatí pohoří Parnas, asi 150 kilometrů na severozápad od Athén.

reklama

Je bezpochyby nejdůležitější věštírnou starověkého Řecka. Bez výnosu z Delf se žádný státník neodváží udělat jediný zásadní politický krok. Největšího vlivu i věhlasu místo dosáhne v 7. a 6. století před naším letopočtem.

Právě v tu dobu se cesta vedoucí k Apollónovu okrsku třpytí zlatem, jímž přetékají pokladnice bohatých měst, které příchod k chrámu lemují.

Oslnivé zlato na každém kroku

Starověcí Řekové jsou přesvědčení, že v oblasti delfské věštírny je omfalos, v překladu pupek, tedy střed Země. Údajně se nachází v nepřístupné části chrámu zvaném Adyton. Přesně zde vždy pronáší Pýthie své věštby.

reklama

Je však schovaná za závěsem, aby nebyla rušená jakýmikoliv vnějšími vlivy. Posluchači tedy musí bedlivě nastražit uši, aby jim neuniklo nic z odpovědi, pro kterou si pravidelně k ženám přicházejí.

V době největší delfské slávy se pomyslné dveře věštírny netrhnou. Proto jsou zde až tři věštkyně, které před věštbou musí projít přesně daným rituálem.

Ten má podpořit správnost a sílu budoucích vyřčených slov, odpovědí ohledně politiky, zákonů, kultu i osobního osudu.

Jak se budí věštecký talent?

Na nejvyšším bodě pohoří Parnas se zmítá ve víru tance hlavní kněz delfských věštíren. Zahajuje tak nezbytnou ceremonii předcházející každou věštbu. I Pýthii čeká před samotným věštěním několik obřadních kroků rituálního očištění, které zahrnuje koupel i půst.

Sedmého dne každého měsíce se žena koupe v Kastalském prameni. Osvěžená příjemnou vodou pak pokračuje k dalšímu prameni vod Kassotis blíže k chrámu, kde několika doušky oblaží své smysly a probudí své věštecké schopnosti.

Poté, co se usadí na věšteckou trojnožku, třímá v rukou vavřínové listy a misku s vodou z posvátného pramene Kassotis, do níž při věštbě upírá zrak. Celý rituál se samozřejmě neobejde ani bez krvavé oběti.

Věštba v Apollónově okrsku tak stojí nejen život zvířete, nejčastěji kozy, ale i spoustu peněz.

Pýthie
Pýthie

V hlavní roli peníze

Netlačte se, pánové, vaše pořadí určí los,“ vyslechne si vždy skupinka tazatelů, která do Delf dorazí. Losování ale není jediné kritérium, které určuje sled dotazujících. Zásadní roli totiž hraje šíře jejich majetku.

Kdo pochází z nejvyšší vrstvy a především kdo zaplatí víc, na toho dojde řada dřív. Za věštby se zkrátka musí řádně zaplatit formou daru.

Některé pokladnice darů, které významnější městské státy nakonec v posvátném okrsku zanechají, zůstávají jako svědkyně dávných časů poměrně dobře dochované dodnes. Jde například o pokladnice Athén, Sifnu nebo Sikyonu.

Mezi bohatstvím nejsou jen peníze, ale i sochy, krásně zdobená keramika nebo ozdoby či nádoby z drahých kovů.

Starší než olympijské hry

Jak vlastně přicházejí Pýthie ke svému jménu? Odpověď je třeba hledat v řecké mytologii. Před Apollónem je okrsek zasvěcený bohyni země Gaie. Její svatyni hlídá dračí bůh Pýthón, který ale zanedlouho skončí ve spárech smrti.

Apollón v podobě delfína doplave do Delf a hadího strážce zabije. Celé místo i svatyni si pak přivlastní a stane se jejím patronem.

Jeho udatný čin připomínají takzvané pythijské hry, které jsou založené samotným bohem a podle řeckých pověstí jsou dokonce starší než hry olympijské. Opakují se v intervalu osmi let a původně sestávají z jediné disciplíny – zpěvu s doprovodem hry na kitharu.

Během 6. století před Kristem se z nich nakonec stávají nejpestřejší hry v Řecku snoubící umělecké i sportovní soutěže.

Mezi bohy a lidmi

Pýthie je coby věštkyně prostřednicí mezi lidmi a bohy. Zatímco se v transu napojuje na vyšší sféry, její ústa podle víry Řeků prozrazují božskou vůli a názory.

Antický řečník a filozof Cicero (106–43 př. n. l.) v jednom z mála zachovaných starověkých spisů o věštění připouští, že věštby se často dostavují ve snech i v záchvatu šílenství. „Za takové je třeba pokládat věštby:

Ne však ty, při kterých se za naprosto nestejných okolností tahají losy, nýbrž věštby založené na vnuknutí božího ducha,“ píše ve svém díle.

Vědmy, nebo šílené ženy?

Pýthie patří podle historiků do takzvaných vázaných orákul. Ta spočívají v dlouhodobém zajišťování věštění spojeném s určitým bohem.

Pýthie jsou někdy věštecky nadány a užívají svých získaných zkušeností, častěji jsou to ale jen prosté staré ženy i mladé dívky vybírané z přilehlé vesnice. Co mají společného? Je jim připisované jisté šílenství v podobě věštění.

Vysoká daň za vyvolení

Žít svůj život střízlivě a mít pevný charakter. To jsou základní předpoklady, které musí správná Pýthie mít. Dívky z okolí Delf jsou tak k morální čistotě vedené již od útlého dětství.

Žádná z nich neví, zda to nebude právě ona, kdo jednou nahradí na trojnožce v Adytonu zemřelou předchůdkyni. „Je čas jít, sbohem,“ slyší pak příbuzní, známí, a dokonce i manžel a děti vyvolené ženy.

Bezstarostný život v odloučení?

Jakmile žena získá svou posvátnou funkci, musí se svých blízkých nadobro vzdát. Již nikdy nebude tou samou ženou jako před svým zvolením. Ztratí svou identitu ve jménu Apollóna a jeho věšteb.

V době největší delfské slávy Pýthie často pocházejí z urozených a bohatých rodin a nechybí jim řádné geografické, historické i filozofické vzdělání. Jejich oběť a odloučení od rodin jim však vynese respekt, uznání i řadu výhod. Kromě svého posvátného úkolu se vlastně již nemusí o nic starat.

Lýsandros
Lýsandros

Nezvratný osud

Zpoza závěsu je vysloveno mnoho pravdivých věšteb. V roce 403 před naším letopočtem je varován Lýsandros (?–395 př. n. l.), velitel sparťanského loďstva, těmito slovy:

„Také had, zrozený ze země, jde ve své vychytralosti za tebou.“ Lýsandra o osm let později zabije úderem zezadu bojovník, který má na svém štítu namalovaného hada. Roku 279 před Kristem jsou Delfy drancovány keltskou invazí. „Péče o tyto věci přináleží mně,“ zní věštba a následují osudové zvraty.

Jen já jsem císař!

Kelty vyhání zemětřesení i sněhové bouře a Delfy připadají Římanům, za jejichž vzestupem věštírna pevně stojí. V roce 117 římský císař Hadrián (76–138) zasadí věštírně hlubokou ránu. Po vypití vody Kassotis je mu určen osud stát se císařem.

Když se Hadrián skutečně usadí na trůn, nechá pramen ucpat, aby nikdo jiný již nedostal stejnou šanci!

Osudné dvojsmysly

Věštby Pýthií veskrze vycházejí, ale jejich nejednoznačnost dělá mnohým vrásky na čele. „Překročíš-li řeku Halys, zničíš říši velikou,“ praví žena za závěsem.

Odpovídá tak lýdskému králi Kroisovi (?–547 př. n. l.) na výsledky války před tažením proti Peršanům. Kroisos tak sebevědomě překročí řeku a předpokládá, že Peršany rozdrtí. Je to však právě jeho vlastní říše, kterou svým krokem zahubí, když jej Peršané porazí.

Stejně matoucí je i dvojznačná odpověď králi Pyrrhovi Épeirskému (asi 319–272 př  n. l.). Ve slovech „lid tvůj římské vojsko překoná“ slyší ozvěny svého triumfu. Řím ale makedonského Pyrrha poráží.

Cicero
Cicero

Vyčerpávající rozhovor s bohem

Jakmile Pýthie vysloví svou věštbu, téměř padne k zemi vyčerpáním. Povolání věštkyně stojí ženy mnoho fyzických i psychických sil. Nejednou končí svá věštecké období s podlomeným zdravím.

Podle historika Plútarcha (46–127), který se sám stává na řadu let knězem v Delfách, a tak je očitým svědkem mnoha věšteb, služba bohu Apollónu věštkyním zkracuje život.

Mohou za to halucinogenní plyny?

Možná i to je jeden z důvodů, proč může Pýthie na dotazy odpovídat jen devět nejteplejších dní v roce. Souvislost je ale možné hledat přímo s „pupkem“ Země. Podle pověstí Pýthie věští přímo nad puklinou v zemi, která údajně chrlí halucinogenní plyny. Teorie nenechá vědce v klidu a pouštějí se do bádání.

Našli jsme je!

Výzkum začíná v roce 1892. Francouzský tým archeologů u Delf vyhloubí místo a pátrá po legendární puklině, ze které unikaly výpary. Na žádnou rýhu v zemi ale nenarazí.

Po desítky let tak panuje přesvědčení, že starověké zprávy o výparech plynů způsobujících vize jsou mylné. 80. léta 20. století ale přinášejí nové důkazy.

Expedice složená z geologa, archeologa, chemika a toxikologa objevuje pod zničeným chrámem rovnou dvě trhliny v zemi, které se kříží přímo pod předpokládaným umístěním Adytonu!

Tajemství sladké vůně

Chrám byl v přítomnosti boha naplněn sladkou vůní,“ popisuje Plútarchos efekt, který zřejmě způsobují pohyby zemských desek, v tektonicky aktivním Řecku obvyklé.

Podle jedné z dnešních teorií země vypouštěla ethylen, který se svou sladkou vůní způsobuje euforické a šílené stavy a vede až k bezvědomí.

Císař si bere Delfy do hrobu

Zatímco nejprve věští jediná Pýthie jen devětkrát do roka, postupem času stoupá počet věštkyň i věšteb, které se provádějí i několikrát za měsíc.

Slyšet slova boha přímo z úst prorokyň je pro Řeky mnohem lákavější než dokola rozřezávat zvířata a hledat znamení v krvavých vnitřnostech.

Přesto konec věštírny v Delfách nastane s císařem Theodosiem (347–395) roku 395. Ve stejném roce, kdy vydá zákaz uctívání pohanských kultů, umírá císař i delfská sláva. Delfy mizí s poslední věštbou na rtech: „Řekněte králi, že pěkně kovaný dům spadl.

Apollón je bez přístřeší, i bez posvátných vavřínových listů. Fontány nyní mlčí, hlas utichl. Je konec.“

Foto: Creative commons (volná díla, neznámí autoři)
Lokalita:
reklama
Související články
od 3.12.2022 489
24. února 2022 zahájilo Rusko rozsáhlou invazi na Ukrajinu. Během kyjevské ofenzivy, která začala první den bojů, se na sociálních sítích začala šířit videa stíhaček a  tvrzení o pilotovi, který sestřelil několik ruských letadel. Pak se objevilo tvrzení, že to byl pilot MiGu-29 přezdívaný "Kyjevský duch". Ukrajinské ministerstvo obrany nejprve tvrdilo, že Duch z Kyjeva by mohl být jedním z desí
od 2.12.2022 1.6tis
Rodiče Jarmily K. z Brna bydlí na Vysočině. Jejich dcera se provdá za mladíka z Brna a nastěhuje se k němu. Zprvu za rodiči jezdí o každém volném víkendu, s narozením druhého potomka ale frekvence návštěv pomalu klesá. Na začátku nového milénia se vídají přibližně šestkrát za rok a jednou týdně si zavolají. Tatínkova holčička „S mamkou jsme si obvykle vola
od 1.12.2022 1.7tis
V závěru devatenáctého století začaly oblast západní Afriky děsit záhadné útoky. Těla obětí byla navíc zbavena části vnitřní orgánů. Letmé ohledání těl naznačovalo, že se tito nešťastníci stali cílem brutálního útoku velké kočkovité šelmy – leoparda. Pravda však byla mnohem temnější!   Koloniální úřady se snažily poskytnout nějaké logické v
od 30.11.2022 2.7tis
Moře čas od času vyplaví opravdové podivnosti, které se nedaří úplně jednoduše identifikovat. Tentokrát bylo na jedné brazilské pláži nalezeno cosi připomínající velkou kostlivou ruku. "Myslíme si, že to není člověk kvůli velikosti a množství kostí," říká Leticia Gomes Santiago, která strašidelnou část kostry objevila při procházce společně s přítelem. Ač by mohl někdo tipovat, že jde jen o něj
od 29.11.2022 2.7tis
Je to scéna, při které zalapá po dechu i tak zkušená vyšetřovatelka paranormálních jevů, jako je Lorraine Warren. Z temnoty hlubokých lesů v Tennessee na ní hledí pár nelidských očí. Tak Bigfoot je tedy skutečný… Napjatě čeká, co bude dál. Do toho případu se americkým manželům Edu (1926–2006) a Lorraine (1927–2019) Warrenovým původně moc nechtělo.