Zjednodušeně řečeno má ektoplazma představovat látku, z níž se skládají duchové.

V éře Viktoriánské Anglie, jak se nazývá období vlády královny Viktorie (1819–1901), která na britském trůnu seděla od roku 1837 až do své smrti v roce 1901, jde o záhadologický hit číslo jedna.

Všude probíhají spiritistické seance a nejrůznější více či méně pochybná média se předhánějí v tom, kdo se dokáže viditelněji spojit se světem mrtvých. Mohlo se jednat o skutečnou látku, nebo jen o mistrný podvod, jehož cílem bylo oklamat laickou veřejnost?

Právě ektoplazma měla být důkazem, že se to podařilo. Médiím „vytékala“ z úst, nosu, uší, táhla se jim po těle a vytvářela tvar ducha, s nímž údajně v tu chvíli spiritisté komunikovali.

Tato kontroverzní metoda, při níž bylo odhaleno mnoho podvodníků, nám z dobových fotografií připomíná lidi, kteří si například do uší nacpali papírové kapesníky, a z pusy jim visel zmuchlaný mušelín.

Nicméně je ektoplazma pojmem, se kterým nepřichází žádný výstřední podivín, nýbrž francouzský lékař, fyziolog a držitel Nobelovy ceny Charles Richet (1850–1935)!

Richet získává Nobelovu cenu za svůj výzkum anafylaktického šoku. Za svůj přínos vědě se těší mimořádné vážnosti, a tak i jeho zájem o ektoplasmu je čistě odborný.

Tehdy už se vědělo, že v sobě živé buňky mají plazmu, proto se víra v jiný druh plazmy nepovažovala za nijak bláznivou.

Ačkoliv je výskyt ektoplazmy při spiritistických seancích dokumentován již v 70. let 19. století, názvu se přízračná látka dočká až roku 1894, kdy s tímto termínem Richet poprvé přichází.

Francouz věří, že nadpřirozené jevy mají fyzické vysvětlení a říká: „Ukázalo se, že nejsnazším a nejracionálnějším vysvětlením parapsychologie je předpoklad existence schopnosti nadpřirozeného poznání. To ono dává v tomto směru lidskou inteligenci do pohybu.

Děje se tak skrze vibrace, jež normálními smysly vnímat nedokážeme.“ Jinými slovy, Richet připouští existenci šestého smyslu, v té době žhavé novinky ze světa fyziologie!

Sir Arthur Conan Doyle (1859–1930), duchovní otec geniálního detektiva Sherlocka Holmese, byl známým spiritistou, členem lóže svobodných zednářů a celoživotním nadšencem do veškerých záhad a paranormálních jevů.

Budiž toho důkazem, že o svém oblíbeném spiritismu napsal celkem 16 knih, včetně dvousvazkových kompletních dějin tohoto hnutí, které je založené na bezmezné víře v posmrtný život a možnost komunikace s duchy.

Oproti němu Charles Richet na posmrtný život nevěřil. Ani na to, že má ektoplazma něco společného s duchy či přízraky.

Přes snahy o neustálý vědecký přístup ale v jeho spisech najdeme pasáže, kde přirovnává ektoplazmu k chapadlu složenému z vláken, které se pohybuje po těle média.

Také mu připadalo, že se „natahuje a prozkoumává prostředí kolem sebe, jako kdyby pro ni byl náš smrtelný svět novým, neznámým místem.“ Těžko tedy říct, jak to s jeho pohledem na pojem, s nímž bude navždy spojený, doopravdy bylo.

Ektoplazma zůstává jedním z nejzajímavějších a nejvíce kontroverzních témat v historii parapsychologie. Ať už se jednalo o skutečný jev, nebo jen o mistrný podvod, jedno je jisté:

Ektoplazma symbolizuje lidskou touhu po kontaktu s neznámým a snahu vysvětlit nevysvětlitelné.