Nejen úchvatná a rozkvetlá civilizace, ale také krajina věčného slunečního svitu, štěstí, tepla a hojnosti se má rozkládat na dalekém severu. Místní obyvatelé nikdy neonemocní a nezemřou. Smrt je čeká jen v případě, že se cítí přesycení životem…

Řekové tento bájný svět nazývají Hyperborea a věnují mu řadu spisů a úvah. Co se ale za označením skrývá? Jde opravdu o skutečný prostor? Nebo se zde spíš bavíme o legendách a mýtech? Jak to je s Hyperboreou ve skutečnosti?Zprávy o úchvatné zemi na severu je možné nalézt v řadě spisů.

Příkladem může být dílo řeckého básníka Pindara (522–446 př. n. l.), který opěvuje její krásy: „Múzy tam nikdy neumlkají, lyry zvučí, flétny pláčou a všude zpívají dívčí sbory. Jejich posvátná krev zaručuje, že nemají žádné nemoci a nikoho nesužuje hořký věk stáří. Žijí tu daleko od práce a bitev.“

Právě z jeho pera pochází informace, že jde o krajinu velmi obtížně dostupnou: „Ani lodí, ani pěšmo nenajdete pohodlnou cestu do lůna Hyperboreanů.“

Náznak polohy Hyperborey je možné nalézt u řeckého geografa Hekaitose z Milétu (cca 550–480 př. n. l.): „Posvátná Hyperborea leží severně nad územím Keltů na ostrově v oceánu.“

Jako ostrov nebo poloostrov se objevuje i na mapách v dobách Alexandra Velikého (356–323 př. n. l.). K jaké zemi ale zeměpisné údaje odkazují? Jedná se o Island, nebo spíše o ještě vzdálenější kraj?

BÍLÉ NOCI

Informace o bájné zemi na severu jsou zaneseny i v líčeních hrdinských dobrodružství od řeckého básníka Homéra. V Oddyseji totiž vypráví o tom, jak jsou na dalekém severu noční dráhy blízké těm denním. Jde snad o výmysly umělcovy duše?

Nebo spíš Homér zachycuje poznatky, které je možné chápat jako popis bílých nocí? Je možné, že zná fenomén, během kterého slunce nezapadá za horizont a noc tak není spojená s rouškou tmy? Vypráví o procesu, který dnes nazýváme polární den?

Odmítnout příběh z pera básníka, který je považován za fiktivního, by bylo bezesporu velmi snadné. Faktem však zůstává, že se zmínky o severské krajině objevují i u jiných, zaručeně žijících autorů. A jednotlivé popisy jsou si náramně podobné.

Shodují se na tom, že je Hyperborea nádhernou zemí, ve které lidé žijí šťastným životem. Liší se ale v tom, kam mýtický kraj umisťují.

KDE LEŽÍ BÁJNÁ ZEM?

Hyperborea znamená řecky „za severním větrem“. Název je odvozený od jména boha severního větru Borea. Starověcí Řekové se domnívají, že se rozkládá na sever od Thrákie. To je ale velmi široké pojetí. Znamená, že může sahat nejen na území skandinávské, ale také západoevropské nebo východoevropské.

Thrákie je totiž krajem, který přiléhá k severní části Balkánského poloostrova. Za jeho hranicemi je tak celá Evropa. Kde přesně tedy hledat Hyperboreu? Napoví více o její poloze spisy starověkých učenců?

Filozof Antimachus  (4. stol. př. n. l.) umisťuje centrum mýtického kraje do dnešních italských Alp. Hérodotos (asi 484–430/20 př. n. l.), otec dějepisu, zase ztotožňuje Hyperboreany s lidmi žijícími ve střední Asii. Kořeny tak může mít na území dnešního Mongolska nebo Číny.

Ať už leží Hyperborea kdekoliv, legendy hovoří jasně – její osud je tragický. Po sérii katastrof se rozpadá. Jedním z jejích pozůstatků má být ostrov Thule. A aby nebylo pátrání po mýtickém kraji na severu snadné, tak i o něm existují záznamy, nikoli však samotný ostrov.

ATLANTIDA SEVERU

Kolem roku 325 před Kristem se řecký zeměpisec, průzkumník a obchodník Pýtheás z Massalie (cca 380–310 př. n. l.) vypraví na dobrodružnou cestu na sever. Dorazit má až k ostrovu s názvem Thule.

Pýtheás přitom tvrdí, že jde o kraj vzdálený 6 hodin plavby od Britských ostrovů. Říká, že na něm žijí lidé, kteří připravují nápoj z medu. Ostrov se podle popisů řeckého dobrodruha vyznačuje tím, že na něm jsou noci nezvykle bílé.

Navštívil snad pozůstatek bájné země Hyperborey? Island, břehy Skandinávie, nebo možná některý z Faerských ostrovů?

Osudy bájné civilizace a mýtického ostrova jsou nápadně podobné příběhu Atlantidy. Shodně totiž vypráví o zemi, která je nesmírně úchvatná, ale skončí špatně. A podobným způsobem také příběhy o Hyperboreji a Thule zamotají hlavy badatelům. A nejen jim.