Pověstí o bludném kořenu existuje víc než dost. Nu, pomyslí si teď možná čtenář, lidská fantazie byla vždy bezbřehá. Jenže, co když se vždycky nejedná jen o báchorky a lidovou slovesnost?

Známý český záhadolog Otomar Dvořák popisuje ve své knize Démonické pasti příběh pana Matějky, zaměstnance lesní správy, který se roku 1930 (takže nikoliv v nějakém dávnověku, ale v konkrétním nám ne příliš vzdáleném čase) ztratil ve „třicítce“, tedy v úseku lesa číslo 30. Přitom pan Matějka znal „třicítku“ jako své boty, pracoval pro lesní správu už roky a brdské lesy měl prochozené křížem krážem.

Přesto se v nich jednoho dne dokázal ztratit.

Ostatně příběh pana Matějky není jediný. Není to ani týden, co na Podblanicku vzlétal policejní vrtulník s termovizí, aby pátral po ztraceném seniorovi. Ten šel na pravidelnou procházku se psem.

Když se dlouho nevracel, začali se jeho blízcí obávat neštěstí a zavolali policii. Senior byl nakonec po několika hodinách nalezen i s pejskem, dezorientovaný a unavený, ale jinak živý a zdravý.

Jaká je pravděpodobnost, že bude někdo hodiny bloudit hustě zabydleným krajem plným cest, stezek a turistických značek, aniž by narazil na jediného chodce, zaslechl, obzvláště teď v předjaří, zvuk zemědělské techniky, zkrátka nepotkal živou duši?

Existuje tedy doopravdy bludný kořen? Ocitli se pejskař a pan Matějka po jeho překročení v jiném prostoru a čase?