Druhá světová válka skončila teprve před několika lety a svět se vrací do starých kolejí. V americkém Cottage City v Marylandu žije původně německá rodina, ve které vyrůstá i chlapec známý dnes pod pseudonymem Roland Doe.

Život je to obyčejný až do roku 1949, kdy se v domácnosti údajně začnou dít neuvěřitelné věci.

Z polic padají náboženské sošky a kříže, nábytek v některých místnostech se sám od sebe posouvá a do centra dění se dostává i zmíněný chlapec, na jehož těle se začínají objevovat řezné rány.

O hrozivých událostech si brzy šeptá široké okolí a informace o tom se dostávají i k církevním představitelům.

Z následujícího šetření vyplývá, že je chlapec nejspíše posedlý a do domu rodiny přicházejí exorcisté, kteří se na seancích snaží temné síly z chlapce vyhnat.

To se však ani na několik pokusů nezdaří a kvůli zhoršujícímu se stavu nakonec Roland putuje do nemocnice. Slavný případ se dostává do svého posledního dějství.

Zlomil mu nos

Mezi duchovními, kteří se rituálu v nemocnici zúčastní, nechybí ani jezuitský kněz Walter Halloran. Během vymítání mu agresivní chlapec křičící podivným hrdelním hlasem dokonce zlomí nos. Ostatně exorcismus všemi zúčastněnými hluboce otřese.

Přítomní popisují, že se postel pod chlapcem otřásala, když předčítali verše z Bible, že se na jeho rukách objevovala znamení zla nebo že hovořil neznámým jazykem.

Halloranova pozdější výpověď o případu Rolanda Doa se později dokonce stala inspirací pro autory slavného hororu Vymítač ďábla z roku 1973. A to navzdory tomu, že sám Halloran byl k celým událostem skeptický a sám odmítal uvěřit, že by za vším bylo něco nadpřirozeného.

„Nechtěl vydávat oficiální stanoviska k tomu případu, protože se k tomu necítil kvalifikovaný. Tvrdil, že více zla spatřil později ve válce ve Vietnamu než tehdy v Rolandovi,“ vysvětluje americký záhadolog a publicista Charlie Hintz.

Byl chlapec tedy jen duševně nemocný, nebo Halloran zážitky z toho vymítání raději vytěsnil?