Finská divočina údajně nabízí podivné jevy! V odlehlé oblasti na severu, v zemi nikoho, jak se podobným krajinám říká, lidé slýchají podivné věci. Nebo tam s nimi přeci jen někdo nebo něco je?

Když se finští chlapci při kempování ukládají ke spánku ve stanu, slyší zvenčí hlasy a hluk nějakého stroje. Přemýšlí, jestli mohl nedaleko od nich někdo rozbít tábor. Ale i kdyby, čím vysvětlit ten strojní zvuk? „Znělo to jako něco velkého, silného.

Bylo to blízko, jako kdybychom stanovali poblíž prací na stavbě,“ říká svědek. Hlas je určitě lidský, jenže mu nerozumí ani slovo. Mluví souvisle, bez přerušení a velmi monotónně. Ani se nedá určit, jakým jazykem hovoří.

Mládenci odhadují, že jsou od domnělé stavby vzdáleni asi tak půl kilometru. Jenže jim přijdou zvláštní dvě věci. Proč by někdo pracoval tak pozdě v noci? A kdo by v zákonem chráněné přírodní oblasti stavbu povolil?

Noční výprava

Dva přátelé našeho vypravěče se vykrádají ven ze stanu. Vyzbrojeni baterkami chtějí zjistit, o co jde. Slibují, že budou zpátky za patnáct minut nejpozději. Uplyne hodina. Čas se vleče a už jsou pryč dvě hodiny! Finský mladík se o ně začíná bát.

Jedinou společností je mu hučící záhadný stroj a ten divný lidský hlas, z něhož mu běhá mráz po zádech. Najednou zvuk stroje přestává a i hlas utichá. Mladík čeká dalších 30 minut, rozdělává větší oheň, aby ho přátelé snáze našli.

Konečně zahlédne světla jejich baterek! Oba se přiřítí skoro bez dechu. Co v lese viděli? Šli po stopách tajemných zvuků, postupovali stále hlouběji do lesa, ale přitom jim připadalo, že se ke zdroji hluku vůbec nepřibližují.

Hlasitost prý zůstávala po celou dobu na stejné úrovni, jako kdyby se posouval souběžně s nimi. Když všechno náhle ustalo, rozhodli se vrátit zpět. S bušícím srdcem se hnali za vysokým plamenem z jejich kempu.

S kamarádem čekajícím ve stanu se ale v jednom bodě rozcházejí: zatímco podle něj zvuk ustal za dvě a půl hodiny, chlapci tvrdí, že to bylo zhruba po hodině a čtvrt, což by odpovídalo i délce jejich zpáteční cesty Tu noc už nespali.

Odkud to přichází?

Jaký stroj chlapci slyšeli, nikdy nezjistí. Později se ptají správce parku, co tam probíhá za práce. Ten se na ně dívá jako na blázny, v chráněné krajinné oblasti se přeci nic dělat nesmí. Co to mladíci ve finské divočině zažili?

Nepřibližovali se ke zvuku, protože bloudili v kruzích? Jak to, že nedokázali porozumět žádným slovům, která lidský hlas říkal? Byl to cizinec dlouze mluvící do telefonu?

Hráči slavné počítačové hry simulující život The Sims jistě budou vědět, že tamní panáčci promlouvají nesrozumitelnou „hatmatilkou“. Ani oni by nejspíš naší řeči vůbec nerozuměli.

Co když tedy nějaký jiný hráč takto promlouvá nad námi a my ve skutečnosti žijeme jen v počítačové simulaci? A co když se podobné chyby dějí po celém světě? Co to vypovídá o naší „realitě“?