Skip to content

Hilsneriáda: Kdo na ní měl zájem?


Brutální, dodnes nevyjasněná vražda Anežky Hrůzové je spáchána na konci března 1899 v Polné na Českomoravské vrchovině. Za tento zločin je na základě víceméně zmanipulovaných faktů odsouzen židovský tulák Leopold Hilsner. Nepřímo se tak stává obětí protižidovských nálad v tehdejší společnosti. Ačkoli není žádný svatoušek – plní odpykáváním krutého trestu jen veřejnou objednávku. Měl s činem opravdu něco společného? A komu tato nešťastná událost nejvíce prospěla?

Je středa 29. března 1899, krátce před Velikonocemi, a nad městečkem Polná se pomalu smráká. Z místní krejčovské dílny právě odchází devatenáctiletá katolička – švadlena ANEŽKA HRŮZOVÁ (1879 – 1899). Jde domů, do vesničky Věžnička, která je od Polné jen nedaleko – za lesem Březina. V tom se proti ní z lesního šera možná vynořuje obrys člověka. Zřejmě dříve, než Anežka stačí cokoli udělat, na ni vrah osmkrát útočí kamenem. Anežka dopadá obličejem na kůru stromu a asi vnímá, jak z ní něčí ruce strhávají šaty. Pak ji náhle krk sevře lano a o chvíli později jím skrz naskrz projede i čepel nože. Anežka umírá a zároveň tím začíná období, které historikové nazývají „hilsneriáda“. Období, za které by se dodnes měli Češi stydět. O co vlastně šlo?

PO STOPÁCH KRVE

Je už tma a Anežka se stále nevrací domů. Tam na ni čeká její matka MARIE. Když se dcera neobjevuje ani po dvou dnech, burcuje půlku vesnice do pátrání. To trvá až do Bílé soboty 1. dubna 1899, kdy je Anežčino tělo nalezeno v lese mezi stromky skupinou dětí, které společně s jinými prohledávají okolí Polné. Anežka leží na břiše s rukama pod hlavou a nohama nepřirozeně ohnutýma v kolenou a trčícíma do vzduchu. Bylo sem snad tělo přemístěno až po posmrtném ztuhnutí? Místní lékaři nad tím však příliš neuvažují. Zjišťují, že nebyla znásilněna, že má na hlavě 8 ran, na krku rýhu od škrcení a 5 centimetrů hlubokou a 8 centimetrů dlouhou řeznou ránu na hrdle. V protokolu o pitvě však chybí důležitý údaj – přesné zjištění množství krve, která zůstala v Anežčině těle po její smrti, což se později stává jedním ze sporných bodů celého případu. Ačkoli je totiž příčinou Anežčiny smrti vykrvácení, sražené krve je kolem místa vraždy málo – stopy zdaleka neodpovídají tomu, kolik krve musela ztratit. Chybí jí i části oděvu – kousek košile, šátek, rukavice a růženec. Odnesl si je snad vrah třeba k fetišistickým účelům?

„UDĚLAL TO HILSNER!“

„To je jasné, je podkošerována,“ vykřikne prý kdosi z lidí, kteří se během krátké chvíle sbíhají na místo činu. Co tento výraz znamená? Zabít zvíře vykrvácením, což je způsob, jakým Židé získávají maso k rituálně čistým pokrmům. „To museli udělat Židi!“ přisvědčují další. „Podívejte se na její krk – taková široká rána a přitom tráva je až na pár kapiček úplně suchá a zelená. Za tu dobu by se musela tráva zbarvit do ruda! Židi přece potřebují ke svým obřadům krev křesťanských panen!“ A pak přichází osudová věta, která rozpoutává davovou hysterii: „Určitě to udělal Hilsner!“ ozývá se z hloučku. Kdo? LEOPOLD HILSNER (1876 – 1928), kterému je v té době 22 let, není nijak vyučen, nepracuje a ani o práci asi příliš nestojí.

JUDr. Karel Baxa – hlavní žalobce celého případu

ROZHODLA NENÁVIST?

Se svou matkou, slabomyslným bratrem a sklerotickou tetou žije Hilsner ve sklepním bytě pod polenskou školou v Židovském městě.

To je nedaleko krejčovství, ve kterém pracovala Anežka Hrůzová. Je povaleč není mezi místními nijak zvlášť oblíben. Vede ale celkem bezúhonný život – žádné násilí ani výtržnosti. Tlak místních lidí, ve kterých v tomto politicky i sociálně napjatém období nenávist vůči Židům doslova bublá, je však příliš velký a Hilsner je posléze na základě několika nepřímých svědectví obviněn z Anežčiny vraždy.

Navíc vzhledem k tomu, že její tělo je nalezeno na Bílou sobotu a Velikonoce 1899 připadají na židovský svátek Pesach (kdy Židé provádějí různé církevní rituály – pozn. red.), vzniká domněnka, že se Anežka Hrůzová stala obětí rituální vraždy.

KDO LŽE, TEN VRAŽDÍ!

Hilsner je 4. dubna 1899 zadržen a během výslechu a následného vyšetřování se údajně dopouští několika drobnějších lží, které jsou sice pro posouzení faktických okolností případu zdánlivě nevýznamné, ale pro něho mají v budoucnu zničující důsledky. Od samého začátku je Hilsnerovo vyšetřování a později i soudní přelíčení totiž založeno na představě, že jeho provinění je jen článkem v řetězu viny celé sociální a náboženské skupiny – Židů. V Polné vypukají protižidovské bouře, musejí dokonce zasahovat policejní posily. Rozjíždí se také obrovská organizovaná štvanice spojená s manipulací svědků – lidé se zpětně, takřka zázračně, rozpomínají na detaily, které jakoby potvrzují Hilsnerovu vinu. Kam se poděla presumpce neviny?

Anežka Hrůzová a Leopold Hilsner – dva hlavní protagonisté případu, který vešel do dějin pod termínem „hilsneriáda“

BAXŮV PŘÍPAD

Díky tehdejší politické situaci, ve které protižidovské vystupování hraje důležitou úlohu, se z polenské vraždy brzy stává aféra celorakouských rozměrů. Toho samozřejmě využívají i jednotlivé politické skupiny – především pak klerikálové (skupina, která v politice reprezentuje církevní názory – pozn. red.) a čeští a němečtí nacionalisté (vlastenci). Na české straně se v této věci intenzivně angažuje zejména malá Strana státoprávně radikální a její předák JUDR. KAREL BAXA (1863 – 1938), který se stává právním zástupcem Anežčiny matky Marie Hrůzové a hlavním žalobcem celého případu (později však také poslancem v Říšském sněmu, dlouholetým pražským primátorem, a dokonce předsedou Ústavního soudu – pozn. red.). Radikální listy, deník této strany, už v dubnu 1899 o tomto případu píše velmi zaujatě. „Jaký byl tedy motiv vraždy? Mocněji a neodbytněji ovládla veškeré veřejné mínění pověst o rituální vraždě. Bojíte se jí uvěřiti, nemůžete připustiti, že by na sklonku 19. století žila rasa, jejíž náboženství káže nebo připouští vraždu k účelu náboženskému. Bojíte se jí uvěřiti – ale síla a přesvědčivost okolností je mocnější. Ještě nikdy nesvědčily všechny důkazy pro vraždu rituální tak, jako tenkráte. Existujeli rituální vražda, pak je jí případ polenský.“

ZA VŠÍM HLEDEJ ŽIDY!

První soudní proces se koná v září 1899 v Kutné Hoře. Účastní se ho zfanatizované publikum (lidé se ani nevejdou do sálu, proto čekají na rozsudek i pod okny soudu – pozn. red.), které je přesvědčeno o Hilsnerově vině. Olej do ohně přilévá svými proslovy i Baxa: „Děkuji Bohu, že je znám motiv vraždy a pravá příčina smrti! Zavraždili nevinnou křesťanskou dívku, aby se zmocnili její krve. (…) Ať už je to rasa, ať už je to sekta, máme tu před sebou faktum, jež se nedá popřít. Musíme ho bránit proti těm, kteří nechávají vykrvácet naše křesťanské dívky!“ Když pak Hilsnerův obhájce JUDR. ZDENKO AUŘEDNÍČEK předkládá soudu vyjádření 20 odborníků, že „rituální vražda“ je jen pověra, Baxa jen s úsměvem odpovídá, že „pojem ,rituální vražda´ vnesl do jednání soudu pan obhájce“. Přitom se sám údajně později v soukromí nechává slyšet, že samozřejmě na žádnou rituální vraždu nevěří, ale že „aféra napomůže emancipaci českého národa z područí židovského kapitálu“. Co tímto postojem Baxa sleduje? Jde mu o spravedlnost, nebo o svoji politickou kariéru založenou na populistických názorech?

TŘI VRAZI, JEDEN ODSOUZENÝ

Hilsner je kutnohorským soudem uznán vinným za spoluúčast na úkladné vraždě provedené „potutelným způsobem“ – tzn. za účelem odebrání krve (pojem „rituální vražda“ se přímo v rozsudku údajně nesmí vyskytnout – pozn. red.) a je odsouzen k trestu smrti oběšením. Proč za spoluúčast? Podle soudu má totiž spolu se dvěma údajnými společníky (ty se však nikdy nepodařilo prokázat ani najít, existovali pouze na základě údajných svědectví – pozn. red.) naplánovat a provést vraždu Anežky Hrůzové a zbavit jí krve. Zachycenou krev pak tito pachatelé mají odnést z místa činu k blíže nespecifikovaným účelům. Důkazy? Žádné, ale všechno tomu prý nasvědčuje. Do jaké míry tento rozsudek splňuje veřejnou objednávku, je zřejmé i z toho, jak o závěru procesu referují tehdejší Národní listy: „Rozsudek poroty (…) byl přivítán obecenstvem potleskem a voláním slávy porotcům.

Když vyšel dr. Baxa ze soudní budovy, byla mu zástupem na ulici provolávána sláva a obecenstvo provázelo jej pak k hotelu Na poště, kde jest ubytován.“

PÁTRÁ UŽ TAKÉ T. G. MASARYK

Hilsner se proti rozsudku samozřejmě odvolává a právě v této chvíli do celé záležitosti vstupuje univerzitní profesor a budoucí československý prezident TOMÁŠ GARRIGUE MASARYK (1850 – 1937). Vybízí ho k tomu jeho někdejší žák, vídeňský novinář SIEGFRIED MÜNZ. Masaryk se za Hilsnera veřejně staví, nebojuje však přímo o něho, ale spíše o otázku rituální vraždy a antisemitismu. Sám to komentuje takto: „O samotného Hilsnera mi nejde, párkrát jsem ho viděl, mluvil s ním a četl jeho spisy. Jako povaleče ho odsuzuji. Víte, já bych se nedivil, že lid věří těm báchorkám o podkošerování křesťanských panen, ale děsí mě, že se na nich může postavit vážné vyšetřování.“ Sám se jede na místo činu v Polné podívat a postupně za pomoci jím oslovených odborníků objevuje v přelíčení celou řadu nedomyšleností a logických mezer.

Fiktivní hrob

BOJ O BROŽURU

Ve své zveřejněné odpovědi (v časopise Neue Freie Presse), kterou koncem září 1899 posílá Münzovi, pak označuje rituální vraždu za pověru a zároveň upozorňuje na politické, hospodářské a antisemitské pozadí celé situace. Začíná také shromažďovat materiál pro brožuru O potřebě revidovati proces polenský, kterou nechává vytisknout v deníku Prager Tagblatt. Státní zastupitelství však proti tomu ihned podniká kroky a nechává toto vydání pražského německého deníku zkonfiskovat. Masaryk se však tímto zákrokem nenechává deprimovat a během dvou dnů píše šéfredaktorovi týdeníku Die Zeit celkem šest dopisů s pobídkami k dalšímu postupu ve věci zabaveného textu. Ten je nakonec zveřejněn díky poslanecké interpelaci v Říšském sněmu.

MASARYK: „NOVINÁŘI JSOU ZKORUMPOVANÍ!“

Jak na Masarykovy názory veřejnost reaguje? Velkým posměchem a odsudky! Dokonce se proti němu bouří i velká část studentů, které v této době učí na Karlově univerzitě v Praze. Zároveň je proti němu spuštěno něco, co bychom dnes mohli směle označit za politickou a mediální kampaň. Kromě toho, že proti němu brojí již zmínění klerikálové a nacionalisté, snaží se ho zdiskreditovat i tisk! Noviny například uveřejňují Masarykovu adresu a popisují dokonce, kde jsou okna jeho bytu! Také ho obviňují, že je placen Židy. Krátce na to pořádají bojkot jeho univerzitních přednášek – zhruba 1000 studentů obsazuje dvůr pražského Klementina, aby proti Masarykovi protestovali. Masaryk však projevuje osobní odvahu a na tuto demonstraci nečekaně osobně přichází a obhajuje se: „Obvinění tisku, že jsem podplacen, jsou vylhaná. (…) Vystoupil jsem, protože jsem prohlédl klerikální antisemitismus a považuji ho za národní zlo. Svědomité studium mne přesvědčilo, že provedení polenského procesu je přímo atentát na rozum a lidskost. (…) Zkorumpovaná žurnalistika vede do útoku část inteligence, která je líná myslet.“

T. G. Masaryk byl oproti většině veřejnosti na straně Hilsnera a jeho kauzu považoval za národní zlo

K VRAŽDĚ PRÝ DOŠLO JINDE

V dubnu 1900 je na základě nových skutečností rozsudek nad Leopoldem Hilsnerem soudem zrušen a trestní řízení je obnoveno. Obhajoba totiž přichází s tvrzeními, že Anežka pravděpodobně byla zavražděna v nějaké místnosti a do lesa dopravena již mrtvá. Co tomu má údajně nasvěd
čovat? Anežčiny nepřirozeně posmrtně ztuhlé nohy a nůžkami odstřižená část oděvu – nedá se prý předpokládat, že „lesní vrah“ byl vybaven i nůžkami. Navíc po vraždě pršelo a Anežčino oblečení bylo jen lehce vlhké. Podle teorie, kterou předkládá Auředníček s Masarykem a která je podložená i lékařskými expertízami, Anežka nekrvácela z rány na krku proto, že byla podříznuta až po smrti.

Podle jedné z verzí celého případu mohla stát za vraždou Anežky Hrůzové její matka, sestra nebo bratr

ZABILA ANEŽKU JEJÍ RODINA?

Kdo je tedy vrahem či vrahy? Postupně se objevují spekulace, že možná Anežčini rodinní příslušníci. Není vyloučeno, že mezi sourozenci propukla hádka a rvačka, při které byla Anežka smrtelně raněna a další počínání bratra a matky vedlo k podstrčení jiných motivů vraždy. Jak Anežčina matka, tak bratr jsou po vraždě viděni s neobvyklým zraněním a podle výpovědí sousedů není soužití v jejich rodině zrovna ideální. Mezi lidmi se dokonce šušká, že Marie Hrůzová kdysi utrápila svého manžela (otce Anežky), kterého prý jednoho dne přinesli mrtvého z lesa. Jsou to jen drby? A pokud ano, proč se matka začala po zmizelé dceři shánět až třetí den?

DALŠÍ OBVINĚNÍ HILSNERA

Někteří obyvatelé Polné upozorňují i na podivného neznámého muže s nepříjemným uhrančivým pohledem a podezřelým chováním, kterého se údajně bála i samotná Anežka. Měl mít na sobě šedý oblek a v ruce hůl. Paradoxní je, že místo toho, aby po tomto muži policie pátrala, hledá šedý oblek u Hilsnera. Pátrání je neúspěšné, ale nachází u něj šedé kalhoty s několika skvrnami. Ačkoli žádné rozbory nepotvrzují (ale ani nevyvracejí), že jde o skvrny Anežčiny krve, přesto je s nimi nakládáno jako s důkazem Hilsnerovy viny! Zrovna v tomto okamžiku si také někteří lidé (například místní občan CINK) vzpomínají, že o půl roku dříve, než bylo v Březině nalezeno tělo Anežky Hrůzové, se v lese Mršník na sever od Polné našla kostra třiadvacetileté MARIE KLÍMOVÉ, která zmizela v létě roku 1898 a jejíž vražda také do té doby nebyla objasněna. Přestože podle prvních šetření neměla s Leopoldem Hilsnerem vůbec nic společného, právě teď se objevují svědci, kteří ji prý
s Hilsnerem a jeho židovskými společníky viděli v den jejího zmizení. Co to znamená? To, že Hilsner je obviněn už z další vraždy, a to i přesto, že i tady chybí jakékoli důkazy. Navíc jí nikdy nejsou připisovány rituální důvody. Přání veřejnosti, politiků, křesťanské církve i části tisku je však zřejmé a Hilsner je už podruhé, tentokrát soudem v Písku, odsouzen v listopadu 1900 k trestu smrti!

Hlavní slovo v případu zavražděné Anežky Hrůzové měl žalobce JUDr. Karel Baxa, pozdější pražský primátor a předseda Ústavního soudu

DVA MOŽNÍ VRAZI

Nedá se přitom rozhodně říci, že by v Polné nebylo několik osob vhodnějších k obvinění z vraždy. Jedním z nich je i Hilsnerův známý VINCENC ZELINGER, obyvatel městského chudobince. Svědkové dokonce tvrdí, že se toho večera, kdy byla Anežka Hrůzová zavražděna, choval velmi podezřele. Vrací se do chudobince mnohem později, než sám tvrdí, a další den si dokonce již v půl šesté ráno pere venku svou košili. Neustále se prý také lidí vyptává, jaký osud čeká vraha Hrůzové, budeli dopaden. Na rozdíl od Hilsnera má v té době také bohatý trestní rejstřík, včetně napadení (a v roce 1908 dokonce vraždy, za kterou není souzen, protože je uznán duševně nemocným – pozn. red.). Pozornost si zasluhuje i řezník JOSEF ZATŘEPÁLEK, který se v okolí Polné v tomto období prokazatelně dopouští několika znásilnění a pokusů o ně. Je při tom ozbrojen nožem a způsobuje některým přepadeným ženám vážnější zranění. Za tyto činy je později nakonec odsouzen na 13 let vězení, kupodivu ale nikdy není s případem Anežky Hrůzové spojován. Proč?

HILSNER CÍTÍ KŘIVDU

Hilsnerův případ rozsudkem píseckého soudu však nekončí. V roce 1901 dostává Leopold Hilsner na návrh ministra spravedlnosti od CÍSAŘE FRANIŠKA JOSEFA I. (1830 – 1916) milost a trest smrti mu je zmírněn na doživotí. V tomto směru není rozhodně bez zajímavosti, že v lednu 1901 je JUDr. Karel Baxa zvolen do vídeňského Říšského sněmu a jeho útoky proti Hilsnerovi tak v podstatě končí. Jak později vypovídá Hilsnerův spoluvězeň, Hilsner pociťuje po celou dobu svého věznění velkou křivdu a pobyt za mřížemi nese velmi těžce.

Z NEZNÁMÝCH DŮVODŮ PROPUŠTĚN!

I nadále sice pokračují pokusy některých vytrvalců obnovit soudní proces a dokázat tak jeho nevinu. Tyto pokusy však časem polevují. Až 24. března 1918 je Hilsner nečekaně a bez zřejmého důvodu či následné rehabilitace propuštěn císařskou milostí KARLA I. (1887 – 1922) na svobodu. Dalších 10 let pak žije pod jménem LEOPOLD HELLER převážně ve Vídni (ale také ve Valašském Meziříčí a v Praze – pozn. red.), kde prodává pohlednice, tužky a galanterii, a umírá 9. ledna 1928 na nemoc, kterou si s sebou zřejmě přinesl z vězení. Dodnes ale v jeho případě zůstává spousta otázek nezodpovězena. Kdo opravdu zavraždil Anežku Hrůzovou? Byl to Leopold Hilsner, nebo snad Anežčin bratr a vlastní matka? Byl jejím vrahem blázen Vincenc Zelinger, později odsouzený sexuální deviant Josef Zatřepálek, nebo někdo úplně jiný? Jaký vlastně byl motiv vraždy? A čím byli v celém případu motivováni politici, soudci a novináři?

AKTUÁLNÍ VYDÁNÍ
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky historie Zobrazit více …

Nenechte si ujít další zajímavé články

Projekt NASA: Jak šel čas s první kosmickou agenturou světa?
epochaplus.cz

Projekt NASA: Jak šel čas s...

V roce 1958 podepisuje americký prezident...
Víc hlav víc ví: Pole amerických velikánů
epochaplus.cz

Víc hlav víc ví: Pole...

Má jít o úctyhodnou připomínku jejich nehynoucí slávy,...
Variabilní hráči
rezidenceonline.cz

Variabilní hráči

Koupelnový nábytek lze sestavit buď z...
Showroom s luxusní audiotechnikou v centru Prahy
iluxus.cz

Showroom s luxusní...

Na prestižní adrese v Dušní ulici v blízkosti...
Staročeský pražský biftek
nasehvezdy.cz

Staročeský pražský biftek

Pražský biftek je králem mezi bifteky a...
V tropickém skleníku v Olomouci vykvetl vzácný leknín
21stoleti.cz

V tropickém skleníku v...

V tropickém skleníku Výstaviště Flora Olomouc...
Vědci rozluštili záhadu pouštního města Palmýra: Zásobily ho četné vodní nádrže!
epochalnisvet.cz

Vědci rozluštili záhadu pouštního...

Několik chrámů, dlouhá kolonáda, tržiště s...
Mírová konference v Paříži: vítězství či porážka?
21stoleti.cz

Mírová konference v Paříži:...

Skoro nepředstavitelné se zdá, že celý rok trvala...
Dobrá zpráva pro milovníky černé kávy!
21stoleti.cz

Dobrá zpráva pro milovníky...

Jeden šálek černé kávy po ránu je podle vědců...
Krimi z Itálie: Hrůza čeká ve sklepě
epochaplus.cz

Krimi z Itálie: Hrůza čeká...

„Všiml sis, jak ten malý kluk hrozně...
Náš vesmír umírá…
epochalnisvet.cz

Náš vesmír umírá…

Jak je na tom náš vesmír se silami? Není to žádná...
Jitka Čvančarová: Neumí se oblékat
nasehvezdy.cz

Jitka Čvančarová: Neumí se...

Z kritiky si nic nedělá. A ze svého hojně...