Všeobecně se ví, že nacisté toužili ovládnout svět. O čem se ale mluví mnohem méně, je to, že Němci chtěli pokořit i zvířecí říši. První tři muži třetí říše – Hitler, Göring a Himmler – totiž byli zvířaty fascinováni.
Co s nimi hodlali podniknout?
Ještě před válkou, kdy se Hitler dostal k moci, tedy v roce 1933, došlo ve třetí říši k zásadnímu přijetí zákona o ochraně zvířat. Tento akt podle některých předstihl nejen Evropu, ale i dobu a zřejmě pomohl Hitlerovi ve volbách.
Zvířata měla paradoxně větší práva než samotní židé v koncentračních táborech.
V dějinách tak nemůže existovat větší paradox, než je nacistická citlivost k přírodě a zvířatům, a zároveň obrovsky nehumánní zacházení s lidmi.
VRAHOVÉ MILUJÍCÍ ZVÍŘATA
Hitler se netajil tím, že je milovníkem zvířat, především svých dvou německých ovčáků, kterým věřil nejspíš více než lidem. Svého prvního psa získal, když bojoval na frontě v první světové válce. Snad i kvůli tomuto vztahu se stal později militantním vegetariánem.
Druhý muž Říše, Hermann Göring, byl také milovníkem zvířat, především divoké zvěře, kterou velmi rád lovil.
Zřejmě proto se rozhodl vzkřísit spolupráci s ředitelem berlínské zoo, doktorem Lutzem Heckem, vyhynulého sudokopytníka, ze kterého by se tak stala nejen dokonalá trofejní zvěř, ale také zabijácký nástroj.
ZÁKONY PŘÍRODY PRO LIDI
Svět zvířat se stal pro ideologii nacismu a nadřazenost rasy ideální předlohou. Němci totiž chápali lidskou společnost podobně jako neustálý boj mezi dravci útočícími na kořist, přičemž pouze nejsilnější jedinec má právo na život.
Tento proces považovali za zcela přirozený, a hlavně ozdravný. Rasovou nadřazenost aplikovali i na samotná zvířata.
Německá zvířata byla ušlechtilá a rasově čistá, zatímco ostatní zvířata byla zvrhlá a znečištěná, podobně jako „nižší“ lidské rasy. Antisemitský rozměr měla hlavně jateční zvířata, která používali Židé při košer porážce.
To bylo zakázáno díky zákonu o ochraně zvířat.
PRATUŘI NAKONEC DO BOJŮ NEZASÁHLI
Největším počinem nacistického Německa mělo být vzkříšení bájného pratura, který vyhynul před dávnou dobou. Podle prastarých legend bojoval proti tomuto mimořádně agresivnímu plemenu hrdinný germánský prapředek Siegfried.
Navíc tato rasa symbolizovala samotné Germány, kteří z praturova rohu troubili k útoku.
O praturovi se zmiňoval i sám Caesar, který o něm hovořil s posvátnou hrůzou. „Není o moc menší než slon. Neušetří nikoho.“ O obnovu plemene se měli postarat bratři Lutz a Heinz Heckové, služebníci NSDAP.
HLEDÁNÍ PŘEDKA
Jako místo vysazení tohoto zvíře vybrali nacisté Bělověžský prales, ležící na pomezí dnešního Polska a Běloruska. Rozsáhlou plochu pro plánovanou rezervaci stačili Němci vyčistit za jediný týden. Mezitím křižovali celou Evropou, aby našli zvířata se speciálními znaky typické pro pratura.
Křížili proto divoké býky z Kostariky, bojové ze Sevilly, svalnatý dobytek z Francie nebo maďarská plemena a robustní tury ze skotské Vysočiny. Poté měl vzniknout agresivní tvor, který by sloužil jako zbraň proti lidem.
Projekt ale Němci nestihli dokončit a Hitlerovy krávy zabili partyzáni a sovětští vojáci. Přesto plemeno jako takové přežilo a žije na skotské Vysočině.
PSI, OBÁVANÍ STRÁŽCI VĚZŇŮ
Mezi nejúspěšnější pokusy se ale řadí experimenty se psy. Pes, který ztělesňoval veškeré ctnosti německého národa, vznikl paradoxně už v roce 1899 zásluhou Maxe von Stephanitze. A nebyl to nikdo jiný než německý ovčák.
Hitler měl přesnou představu o tom, jak má národní plemeno ovčáka vypadat a jaké musí mít vlastnosti.
A německý ovčák obstál dokonale. Agresivní, poslušný, aktivní a inteligentní! Později jich měla německá armáda asi 200 000.
Jejich poslušnost se ale nakonec obrátila proti Němcům. Je zaznamenán případ, kdy ovčáky na frontě chytili Sověti, nechali je vyhladovět, připevnili na ně výbušninu a poslali zpět do německého tábora.
Tam nálož explodovala.
PSÍ UNIVERZITA
Na psech nacisté také prováděli experimenty. Podle švédského historika Jana Bondesona se Němci pokoušeli učit psy, jak komunikovat s lidmi. Nejprve chtěli, aby vyťukávali packou na tabuli konkrétní signály, nebo se u nich pokoušeli zaktivovat telepatické schopnosti.
V pozdějších fázích bylo cílem naučit je dokonce základy lidské řeči.
Kvůli těmto experimentům proto založili nedaleko Hannoveru speciální školu, do které se sváželi ti nejinteligentnější psi z celé Říše. Cílem celého výzkumu bylo sestavit děsivou armádu mluvících psů.
Tato experimentální jednotka se nazývala Hafan SS (v originále Wooffan SS). Podle některých se několika psům opravdu podařilo lidský hlas napodobit. Jeden z nich prý na otázku „Kdo je Adolf Hitler?“ zřetelně odpověděl „Mein Führer“.
PES JAKO NÁSTROJ STRACHU
Nacisté využívali psy také při střežení vězňů v koncentračních táborech, aby ve vězních vyvolávali strach. Agresivních psů se vězni báli mnohem víc než stráží se zbraněmi. Heinrich Himmler dokonce požadoval, aby vybraní psi dokázali shánět vězně do stád, stejně jako se to dělá u dobytka.
Byli cvičeni k tomu, aby skočili na vězně, pokud učinili náhlý pohyb. A který pes byl doslova Hitlerovým miláčkem? Stala se jím fenka německého ovčáka, Blondi, kterou dostal v roce 1941 jako dar od profesorky architektury Gedry Troostové.
Fenka měla vlastní domovníky a vojenského psovoda. V posledních dnech nacistického režimu Hitler dokonce každodenně riskoval život, když opouštěl bezpečí svého bunkru a chodil Blondi venčit. Těsně před vlastní sebevraždou ji nechal také otrávit, aby nepadla do rukou Sovětům.
KŮŇ, SYMBOL NACISTICKÉHO VOJÁKA
Podobně se pokoušeli nacisté vyšlechtit i nový druh koně. Bratři Heckovi dostali za úkol vyšlechtit zaniklé plemeno tarpana, evropského divokého koně, který obýval stepi a lesy východní Evropy. To se ale bratrům úplně nepodařilo.
Celkově měli koně ve válce nezastupitelnou roli. Nacisté k nim chovali velkou úctu a stali se symbolem profesionálního vojáka.
Podle historických zdrojů vlastnila třetí říše až 3,8 milionu koní, z toho 885 000 jich bylo nasazeno do Wehrmachtu za účelem boje. Mnoho jich ale na frontě umíralo. Při obléhání Stalingradu zemřelo 52 tisíc koní, přičemž 30 tisíc jich pozabíjeli sami ustupující Němci, aby stáda nepadla do rukou nepříteli.
KOMÁŘI JAKO BIOLOGICKÁ ZBRAŇ
Ke konci druhé světové války zkoumal nacistický režim možnost použít malárií infikované komáry jako biologickou zbraň. Vyplývá to z dokumentů z koncentračního tábora Dachau, kde se v roce 1944 vědci zabývali problémem, jak udržet infikované komáry dostatečně dlouho naživu, aby je bylo možné dopravit na území nepřítele a tam je vypustit.
Oficiálně tato nacistická laboratoř, založená v roce 1942 šéfem SS Heinrichem Himmlerem, hledala prostředky proti nemocem přenášeným vší a jiným hmyzem. Mezi německými vojáky i obyvateli koncentračních táborů byl totiž značně rozšířený tyfus.
Malárií infikované komáry nacisté v Dachau podle dokumentů pěstovali ve velkém.
„Samičky dostávají každou druhou noc králíka, aby mohly sát krev,“ napsal jeden z tehdejších pracovníků laboratoře v dopise příteli.
JAKÝ DRUH KOMÁRA PŘEŽIJE?
Lékař Claus Schilling, odsouzený k trestu smrti v poválečném procesu s osazenstvem tábora v Dachau, prováděl experimenty s malárií i na vězních tohoto nechvalně proslulého nacistického zařízení.
Klíčovou otázkou výzkumu bylo, zda bodavý hmyz bude schopen přežít tak dlouho bez potravy, aby ho bylo možné přepravit z chovné stanice na místo určení. Nacistickému týmu se to nakonec údajně podařilo.
„Pro praktické provedení by se měl nasadit anofeles čtyřskvrnný,“ doporučil tehdy vedoucí výzkumu Eduard May.
