V roce 1890 poslala rakousko-uherská admiralita do pobřežních vod poloostrova Istrie loď Laudon, aby potvrdila či vyvrátila legendy, které jsou ke zdejšímu moři vázány od nepaměti. Loď spustila pod vodu potápěče, který po návratu na hladinu popisoval, že viděl domy, zdi a ulice.
Byl to ale opravdu ten hlavní důkaz, že potopené město Cissa existuje?
Pobřeží známého letoviska Rovinj na Istrii bylo ve starověku jiné. Měl ho tvořit především velký poloostrov Cissa se stejnojmenným prosperujícím městem. Legenda však říká, že přišel jeden jediný strašlivý den v září roku 304, a Cissa byla zcela zničena silným zemětřesením.
Prý se její paláce, domy, náměstí a ulice sesuly do moře. Kompaktní poloostrov se zároveň rozdělil na malé ostrovy, které jsou nyní součástí zdejšího půvabného pobřeží. Obyvatelé Cissy, kteří katastrofu přežili, založili město Castrum Rubini, dnešní chorvatskou Rovinj.
Zeměpisný rébus
Připomíná to platónský příběh o zkáze Atlantidy. Faktem však zůstává, že se potopené město Cissa snaží objevit profesionální archeologové i amatérští potápěči. Motivací jim jsou i místní rybáři, kteří v sítích velmi často nacházejí starověké artefakty: od amfor až po dávný stavební materiál včetně cihel.
Město Cissa ve starověku prokazatelně existovalo.
Připomíná ho již římský historik Plinius. Síly hledačů potopeného města Cissy ovšem poněkud drobí skutečnost, že měst jménem Cissa mělo být v této části Středozemí více. V samotném Chorvatsku aspiruje na místo, kde měla stát starověká Cissa, hned kvarteto lokalit.
Kromě již zmíněného města Rovinj jsou to ostrovy Brijuni, ostrov Pag a osada Barbariga.
Hledání pokračuje
Nejžhavějším adeptem pro možnou lokalizaci města Cissa je pravděpodobně Rovinj. Podle místní tradice a historiografie se Cissa nacházela přibližně 500 metrů jižně od rovinjského majáku na mělčině zvané Rubino.
Kromě výpravy rakousko – uherské maríny hledala potopenou Cissu i potápěčská výprava v roce 1955. To, že zatím nebylo potopené město nalezeno, odborníky zase tak nepřekvapuje.
Zbytky staveb mohou být pokryté mocnou vrstvou sedimentu. Není ani vyloučeno, že trosky v průběhu staletí poklesly do hlubších vod během tektonické aktivity, která je v této části světa častý jevem. Tomu nasvědčuje i další legenda, která říká, že zbytky potopeného města byly v čisté vodě Jaderského moře dobře pozorovatelné ještě dlouho po kataklyzmatu z roku 304.
Pak však přišlo další mohutné zemětřesení a trosky města z mělčiny a dosahu lidských očí navždy zmizely. Opravdu navždy?
