Stephen P. z anglického Manchesteru popisuje spánkovou paralýzu jako pocit, který přirovnává k elektrickému šoku. Ví, že když se to stane, bude mít v noci návštěvu. Probudí se, nemůže se hýbat a cítí kolem sebe statickou elektřinu. Pak přicházejí „oni“…
Obklopují jeho postel a dotýkají se ho. V naprosté strnulosti si Stephen údajně musí vše nechat líbit. Dvě postavy přirovnává k oživlým stínům, které člověk vrhá za slunečného dne. Akorát že jsou zhmotnělé v prostoru.
Nejhorší z nich je prý třetí návštěvník, který jako kdyby měl zbylé dva na povel. Je to muž v klobouku, autoritativní a hrozivá bytost, která Stephena děsí víc než cokoliv jiného. Stephen přitom není žádný strašpytel.
Pracuje jako potápěč, několikrát se během hloubkových ponorů ocitl na pokraji smrti a jen tak s ním něco nehne. „Ale proti tomu, co se mi děje 1-2x týdně během spánkové paralýzy, to nic není,“ říká. Nemožnost pohybu, temné bytosti, fyzický kontakt.
Nejen jeho zkušenosti připomínají situace lidí, kteří tvrdí, že byli uneseni mimozemšťany nebo že za nimi mimozemšťané chodí a zkoumají je. Jsou tedy i pro ně tato blízká setkání jen důsledkem paralýzy, nebo jde o blízká setkání úplně jiného druhu?
Pomozte mi!
V současnosti máme o spánkové paralýze mnohem větší povědomí. Dříve si však lidé, které trýznila, mysleli, že jsou v tom sami.
Neznali nikoho dalšího s podobným problémem, okolí je nechápalo, doktoři dávali nefunkční rady o změně jídelníčku, životního stylu, odbourávání stresu apod. Nic nepomáhá, nikdo jim nevěří.
Jediný důkaz, který oběti o spánkové paralýze mají, je jejich vlastní hrůza. Zaručená pomoc neexistuje. Stephen vzpomíná na svůj nejhorší zážitek. Tehdy usíná večer vedle přítelkyně, později se probírá a cítí se naprosto strašně.
V pokoji je ponurá atmosféra, skličující. Stephen vnímá přítomnost něčeho zlého. Zvedá se z postele, a když se podívá na svojí přítelkyni, zjistí, že jeho tělo leží stále vedle ní. Slyší svůj těžký dech, přesně jak to mívá při paralýze.
V rohu místnosti stojí tři postavy. Opět muž v klobouku a jeho dva stínoví poskoci. Stínomuži se na Stephena okamžitě vrhají a začínají ho bít! Začíná zoufalý zápas. „Rád bych řekl, že jsem vyhrál, že to byl ušlechtilý boj. Ale nebylo to tak,“ říká Stephen.
Po chvíli se stínomuži stahují za postavu v klobouku a Stephen v hlavě slyší hlas, který mu říká: „Vrať se do postele.“ Všímá si dlouhého stříbrného vlákna vedoucího zpět k jeho tělu v posteli, tak se tam rozbíhá a skáče zpět! Pak se probudí.
Co to bylo za hlas a za světlo, které ho dovedlo k probuzení z hrozného snu? A může existovat spojitost mezi spánkovou paralýzou a astrálním cestováním, které se Stephenovu nejhoršímu stavu hodně podobá?
