Dnešní psychologové mají noční můry za pouhé sny či halucinace. Podle dříve rozšířených představ je však noční můra skutečný démon, který své oběti mučí děsivými sny a živí se jejich strachem. Existuje přitom množství případů, které tento názor podporují. O tom, že noční můry nejsou jen špatným snem, ale naopak dalece a nebezpečně přesahují hranici snovéh

V roce 2014 internetem koluje mrazivé virální video, které údajně zachycuje nadpřirozenou entitu sklánějící se nad spícím mužem. Autor videa při usínání opakovaně zažívá stavy podobné spánkové paralýze, při nichž se v ložnici objevuje nějaký přízrak nebo stín. Aby si dokázal, že se mu to jen zdá, umístí do pokoje kameru. Výsledek je ale zcela opačný! V

Začátkem listopadu 1957 pozoruje americký farmář Olden Moore na obloze oválný stroj. Sleduje, jak přistává poblíž jeho polí. O pár dní později k němu přichází místní šerif v doprovodu dvou zvláštních mužů ve vojenském oblečení a začíná bizarní výslech plný zastrašování, vydírání a manipulace. Tajemní muži v maskáčích po Moorerovi vyžadují podrobné svědec

Zhruba čtyři miliony Američanů věří, že za svého života byli či pravidelně jsou unášeni mimozemšťany. Popisují stavy, kdy se uprostřed noci náhle probudí a zjistí, že nejsou schopni sebemenšího pohybu. Leží jako zkamenělí, nemůžou ani křičet a jen bezmocně vnímají, jak jejich tělem prostupuje čím dál tím větší strach, nedlouho na to následován pocity naprosté hrůzy. Je tu skutečně souvislost s

Malý Chris vylézá z vany, ještě v županu běží do obývacího pokoje a pouští televizi. Dávají zprávy a chvíli se neděje nic zvláštního. Dokud se moderátor neobrátí přímo na něj a neřekne: „Ahoj, Chrisi.“ Chlapec sebou škubne úlekem. Obraz přeskakuje a moderátor opakuje stále dokola: „Ahoj, Chrisi.“ Má snad chlapec halucinace? Je to nějaká noční můra? Nebo skutečnost? Poznat pravdu je těžší, než se z

Malý Chris vylézá z vany, ještě v županu běží do obývacího pokoje a pouští televizi. Dávají zprávy a chvíli se neděje nic zvláštního. Dokud se moderátor neobrátí přímo na něj a neřekne: „Ahoj, Chrisi.“ Chlapec sebou škubne úlekem. Obraz přeskakuje a moderátor opakuje stále dokola: „Ahoj, Chrisi.“ Má snad chlapec halucinace? Je to nějaká noční můra? Nebo skutečnost? Poznat pravdu je těžší, než se z

Měl by to být klidný přístav po náročném dni. Oáza klidu a pohody, zasloužený odpočinek. Jenže pro někoho se spánek mění na chvíle teroru, kvůli kterým se bojí večer usnout. Spánková paralýza, lucidní snění, fantomové vjemy či náměsíčnost, to vše patří k poruchám, které by měly pramenit z mozku, ale přitom se zdá, jako kdyby šlo o pozdravy ze světa nadpřirozena…   Existuje na světě

Žena se probudí a pohlédne na podlahu u postele. Nevěřícně zamžourá. Z podlahy na ni hledí stvoření podobné šerednému dítěti, jehož veliké oči žlutě žhnou! Druhý den ženin manžel málem zemře na záhadnou ztrátu krve. Ženě se totiž prý zjevila Mora. Máme snad ve 21. století věřit na přízrak, o jehož existenci byli přesvědčeni naši předkové? [gallery ids="132421,132422,132423,132420,132424,132

Malý Chris vylézá z vany, ještě v županu běží do obývacího pokoje a pouští televizi. Dávají zprávy a chvíli se neděje nic zvláštního. Dokud se moderátor neobrátí přímo na něj a neřekne: „Ahoj, Chrisi.“ Chlapec sebou škubne úlekem. Obraz přeskakuje a moderátor opakuje stále dokola: „Ahoj, Chrisi.“ Má snad chlapec halucinace? Je to nějaká noční můra? Nebo skutečnost? Poznat pravdu je těžší, než se z

Stephen P. z anglického Manchesteru popisuje spánkovou paralýzu jako pocit, který přirovnává k elektrickému šoku. Ví, že když se to stane, bude mít v noci návštěvu. Probudí se, nemůže se hýbat a cítí kolem sebe statickou elektřinu. Pak přicházejí „oni“... Obklopují jeho postel a dotýkají se ho. V naprosté strnulosti si Stephen údajně musí vše nechat líbit. Dvě p