Zakázaná archeologie je zvláštním a mnoha vědci zpochybňovaným oborem pracující s možností, že se historie neodehrávala vždy tak, jak si myslíme. Jedním z důkazů mají být i nálezy hřebíků v horninách starých i miliony let.

V nevelké jeskyni kdesi v peruánských horách zní údery krumpáčů a perlíků. Ve světle lamp se třpytí kapky vody a lesknou oči španělských horníků těžících stříbro. Náhle jeden z nich vykřikne a svolává ostatní, aby se přišli podívat na něco skutečně zajímavého.

Světlo lampy odhaluje železný hřeb vystupující z kusu odhalené horniny. Všichni vrtí hlavou. Jde jen o hloupý vtip? Nebo pozůstatek dávné civilizace, která v těchto místech existovala tisíce či miliony let zpátky?

Tento příběh z 16. století má popisovat vůbec první známý nález železného hřebu nebo hřebíku na místě, kde by rozhodně být neměl – Tedy v geologické vrstvě či v hornině, která pochází z doby, kdy na naší planetě ještě vůbec nebyli lidé.

Nebo je právě toto důkaz, že je náš pohled na nejstarší dějiny až příliš omezený?

ŘADA PŘÍPADŮ

Nálezy hřebíků na místech, kde to nikdo nečeká, jsou časté hlavně v 19. století. Například v roce 1844 je v kamenolomu Kingoodie nedaleko skotského Dundee nalezen starý hřebík zaražený v 60 milionů let starém kamenném bloku.

V roce 1851 si americký obchodník Hiram de Witt přiváží do svého rodného Springfieldu v Massachusetts zlatonosný křemen velký jako pěst. Jenže když kámen omylem rozlomí, odhalí malý zkorodovaný hřebík s nezvykle tvarovanou hlavou.

Nález se dostává k vědcům, kteří zjišťují, že hornina byla stará nejméně milion let. A do třetice: V čínské hoře Mazong, v kusu skály starém miliony let, je v druhé polovině 19. století nalezen podivný železný šroub. Všechny tyto případy spojuje jediné:

Absence vysvětlení a nedostatek důkazů, které z nich dnes dělají už jen nedůvěryhodnou legendu. Nemůže důkazy o těchto nálezech někdo zametat pod koberec, jak naznačují konspirátoři?