Světová velmoc, kterou jsou Spojené státy, se může obávat řady různých ozbrojených útoků. Pokud by došlo na nejhorší, „ke slovu se dostanou“ jaderné zbraně. Potom by však vyvstala otázka, kdo by měl šanci se zachránit. 

Představitelé Spojených států sice hovoří o tom, že občané jsou ti nejdůležitější. Zdá se však, že ve skutečnosti by to bylo zcela naopak… 

Balistická raketa se vydala z Uralu na svou cestu zkázy. Od cíle ji dělí 7560 kilometrů a lidé v New Yorku netuší, že jim zbývá posledních 16 minut života. Odpálení rakety téměř okamžitě zachytí americké satelity střediska protivzdušné obrany v Coloradu.

Panely ovládacích pultů vzápětí pokryje záplava červených kontrolek. Střela míří na území Spojených států! Rozkaz je jasný: „Okamžitě informujte prezidenta!“ Během 10 následujících minut se naplno rozjede evakuace čelních představitelů země.

Připravené vrtulníky přesouvají do železobetonových bunkrů po celé zemi vojenskou elitu, členy vlády i zaměstnance Pentagonu (sídlo Ministerstva obrany Spojených států). Tak by to údajně vypadalo v případě, kdyby nastala třetí světová válka. Počítalo by se však také s obranou civilního obyvatelstva? 

Úkryty jsou připraveny

„V první řadě musí být zachována obranyschopnost země a kontinuita vládní moci,“ zní dosud nezměněná oficiální doktrína z 60. let. Znamená to, že pokud by došlo k útoku na Spojené státy, bude americká veřejnost obětována?

Záchrana prezidenta se zdá být pro Američany prioritou. On je symbolem USA. Pokud by tedy byl v ohrožení, vrtulník jej údajně odveze do jednoho z patnácti prezidentských úkrytů.

Jeden se má nacházet v Camp Davidu v Marylandu, na další narazíme v Západní Virgínii nebo Coloradu. Přesun by však prý také čekal některé vybrané členy Kongresu (nejvyšší zákonodárný orgán Spojených států).

Ti by prý byli převezeni do hotelu Greenbier, pod kterým už v 50. letech vznikalo speciální operační středisko v rámci utajeného projektu „Greek Island“. 

Spojené státy v ohrožení

Co by se dělo s obyčejnými lidmi? Američtí prezidenti jsou v této otázce vždy velmi zdráhaví. Vycházejí totiž zřejmě z jednoduché matematiky.

Jaderná nálož o síle jedné megatuny by vytvořila kráter o poloměru dvou kilometrů a doslova by vymazala vše z mapy v okruhu dalších 20 kilometrů.

V časech studené války (stav politického a vojenského napětí mezi komunistickými a západními státy, asi 1947–1991) mířil Sovětský svaz na cíle ve Spojených státech 26 500 raketami. Dokázaly by tedy Ameriku zlikvidovat hned čtyřikrát.

„Naši lidé jsou tím největším bohatstvím, které naše země má,“ zaznívá při nejednom prezidentském projevu. Znamená to však, že by byli občané během útoku ochráněni?

S lidmi se nepočítá!

Americký prezident Ronald Reagan (1911–2004) v roce 1983 prohlásí: „Určitou šanci budou mít v době útoku lidé schovaní pod zemí. Horníci, kopáči, možná někdo v podzemce. Přežijí také lidé žijící v pouštích, nebo v horských osadách.

Města jako Washington nebo New York, ústřední body správy USA, však nemají prakticky žádnou šanci.“ Generálové, politici, vojenská ostraha bunkrů, elita slavných a mocných, několik vědců v utajených laboratořích.

Ti jediní by podle zastánců konspiračních teorií nalezli úkryt v jednom ze 157 podzemních komplexů, které byly budovány od 50. let po celé zemi. Je to skutečně tak, že by se s ostatními lidmi nepočítalo?

Nebo bychom měli věřit oficiálním prohlášením představitelů Spojených států, kteří tvrdí, že občané jsou „největším bohatstvím země“?