Čtveřice přátel sedí v šeru kolem stolu a konečky prstů lehce spočívají na dřevěném ukazateli, který se pohybuje po spiritistické tabulce a hláskuje jméno ducha, který je přítomen. Jedna žena pak zalapá po dechu, když ve jméně pozná svého zesnulého manžela.

Mnozí to považují za neškodnou stolní hru, jiní ale odpřisáhnou, že s její pomocí mluví s duchy. Současná podoba spiritistické tabulky ouija se přitom poprvé objevila už před 130 lety, v roce 1891.

Test na úřadě

Obchodníci Elijah Bond (1847–1921) a Charles Kennard si desku nechají patentovat v roce 1890 – na patentovém úřadě se ale úředník rozhodne desku nejdřív otestovat. Bondovi řekne, ať s její pomocí vyhláskuje jeho jméno. A skutečně, ukazatel ukáže na ta správná písmena.

Je možné, že si Bond úředníkovo jméno dopředu zjistil, nebo snad deska opravdu funguje?

Deska je především určená jako hra pro zkrácení dlouhých chvil v saloncích, v 19. století ale v USA zrovna frčí spiritualismus a deska se stává ideálním nástrojem, jak si popovídat s duchy zesnulých. I díky tomu se po ní v obchodech jen zapráší.

Ouiju zpovídá policie

V roce 1901 výrobu převezme Bondův zaměstnanec William Fuld (1870–1927) a dá desce název ouija. Prý si jméno zvolila sama deska, když se jí zeptal, jak se jí má říkat.

A protože spiritualismus je v první polovině 20. století stále v módě, a navíc v USA žije dost lidí, kteří jsou jen zvědaví, poptávka po deskách ouija dál převyšuje nabídku.

V době její největší slávy se na mluvící desku ouija obrací i policie, aby se spojila s duchem zavražděného a poptala svědectví, jiní zase tvrdí, že jim deska nařídila někoho zabít.

V roce 1973 se ouija objeví v hororu The Exorcist a to zvedne ze židle katolíky, kteří jí prohlásí za ďáblovo dílo.

Ouiju se jim naštěstí vymýtit nepodaří.