Vysoký muž v bílé paruce a modré uniformě si pochutnává na pečených pstruzích. Vyděšení vysokomýtští sousedé ho však jen nervózně pozorují. Aby ne! Strávník není nikdo jiný, než rakouský císař Josef II. (1741 – 1790)! Souvisí tato událost s jedním zvláštním slovem?
Ve Vysokém Mýtě císaře čekali už včera. Když nedorazil, většinu občerstvení snědli. Císař tedy musí hodovat na zbytcích. „Vynikající pstruzi,“ pochvaluje si.
„Včera byly, Vaše Veličenstvo, ještě lepší,“ vyhrkne přitroublý vysokomýtský konšel Kujeba. Naštěstí má císař smysl pro humor, a tak jen prý nazve Vysokomýtské „kujebáky“ a jede dál.
Podle jiné pověsti byl Kujeba přemoudřelý vysokomýtský švec, který všechno věděl „nejlépe“. Lidé ho proto odbývali slovy:
„Vždyť jsi jenom mejtský Kujeba.“ Ať už se označení „kujebáci“ pro obyvatele Vysokého mýta a výraz „kujebina“ pro jejich počínání vzaly odkudkoliv, Vysokomýtští si ho vzali za své.
A to tak, že je Kujeba od roku 1995 každoročně udíleným vyznamenáním pro nejvýznamnější občany toho města. Jak to však bylo s jeho vznikem?
