Jsou místa, která by poutník na své cestě rozhodně neměl minout. Svatojakubská cesta vede přes tolik zajímavých míst, že je prakticky nemožné vyjmenovat úplně všechna.

Ta, které jmenujeme, jsou tak jen jakýmsi výňatkem cílů, které by neměly zůstat bez povšimnutí.

Santiago de Compostela

Je zcela logické, že cíl cesty by na seznamu míst, která stojí za vidění, nesměl chybět. Santiago de Compostela má přes 95 tisíc obyvatel a je hlavním městem autonomního společenství Galície ležícího v provincii La Coruňa na severozápadě Španělska.

Poté, co bylo zničeno Maury, bylo přebudováno a stalo se náboženským poutním místem. V roce 1985 bylo vyhlášeno památkovou rezervací zapsanou v seznamu UNESCO a v roce 2000 se stalo Evropským hlavním městem kultury.

Kolegiátní kostel svatého Isidora

Budova ukrývá ostatky samotného svatého Isidora ze Sevilly a pochází z 11. století. Místo ukrývá hroby také dalších významných osobností, konkrétně 23 leónských králů a královen a veliké množství fresek.

Za návštěvu rozhodně stojí také klášter San Marcos de León a modernistická budova Casa los Botines od Antoniho Gaudího i Corneta (1852-1926)

GOTIKA A KŘÍŽ

Astorga – Palacio Esposcopal

Budova byla navržena podle plánu od Antoniho Gaudího i Corneta v gotickém stylu a byla postavena mezi lety 1889-1913. Půdorys budovy je ve tvaru řeckého kříže a disponuje čtyřmi poschodími. Přestože se jí přezdívá biskupský palác, ve skutečnosti nikdy domovem žádného biskupa nebyla.

León – Katedrála Santa María de Regla

Leónská katedrála je tím skutečným gotickým skvostem, stavitelé budovy se zřejmě nechali inspirovat katedrálami ve Francii, protože se jim stavba velice podobá. Návštěvníci mohou obdivovat úchvatné průčelí mezi dvěma unikátními čtverhrannými věžemi vymezujícími středovou loď, jejíž dominantou je skutečně působivé rosetové okno nalézající se nad třemi vstupními portály s lomenými oblouky.

Estella – Palacio de los Reyes de Navarra

Jedná se o jediný příklad profánní románské architektury v provincii Navarra. Zhruba ve druhé polovině 12. století byl palác postavený jako dvoupodlažní a za povšimnutí stojí především jeho čelní stěna, kterou dole tvoří čtyři oblouky, jež jsou podpírané sloupy se skutečně nádherně zdobenými hlavicemi.

Boadilla del Camino – Kostel Santa María a Rollo Jurisdiccional

Kostel byl vystavěn zhruba na počátku 16. století na místě, kde dříve stál románský kostel. V 18. století proběhla kompletní přestavba do podoby, v jaké je znám nyní. Na náměstí před kostelem strmí gotický sloup, postavený v 15.

století jako symbol autonomie města. Bohatě dekorovaný sloup zdobený mušlemi, chrliči a hlavami vlků a lvů je více než 7 metrů vysoký a v minulosti se u něj odehrávaly soudní pře a byl místem vykonávání trestů.

UNIKÁTNÍ ARCHITEKTURA

Roncesvalles – Real Colegiata

Za vidění zajisté stojí také architektonické seskupení několika budov včetně kostela Nuestra Seňora. Budova kostela se může pochlubit třemi loděmi a je vystavěna ve stylu francouzské gotiky, ale honosí se také okny s moderními vitrážemi.

Nalevo od kostela je možné najít obranou věž ze 14. století. V cisterciáckém klášteře návštěvníci obdivují kapli svatého Augustina.

Pamplona – Katedrála Santa María la Real

V roce 1394 započala výstavba pamplonské katedrály, ale dokončena byla až v roce 1501, kdy byla hotova její gotická fasáda, jež byla později předělána do neoklasicistního stylu. Zájemci mohou obdivovat krásnou gotickou křížovou chodbu s lomenými a trojlístkovými oblouky.

Uvnitř kostela se nacházejí majestátní hrobky, mezi nimiž leží také sám král Karel III. Navarský a jeho žena Eleonora Kastilská. Koncem 20. století byla během restaurátorských pracích objevena původní malba na zdech a zbytek románské krypty.

Logroňo – Katedrála Santa María de la Redonda

Na místě dnešní katedrály byl v 9. století nejdříve vybudován kostel, který sloužil jako základy současné stavbě. Přestavby se odehrávaly od 16. do 18. století. Katedrála se pyšní třemi loděmi, čelní fasádou se dvěma věžemi a za hlavním oltářem se nachází skutečný poklad, obraz ukřižování, jehož autorství je přisuzováno samotnému Michelangelovi (1475-1563).