Templářští rytíři se proslavili především účastí na křížových výpravách a také způsobem, jakým byl tento řád později násilně zrušen. Členové tohoto řádu však byli ve středověku známí také svou dlouhověkostí. Co bylo její příčinou?

Středověk si mnoho z nás představuje jako dobu častých válek a nemocí. A tak tomu také skutečně bylo. Díky vysoké kojenecké a dětské úmrtnosti se průměrná délka lidského života pohybovala jen mezi 25 a 40 lety.

Pokud měl člověk štěstí, přežil dětství a vyhnul se všem těžkým nemocem, mohl se dožít i 60 let. Jak je tedy možné, že právě v této době se členové rytířského řádu templářů dožívali celkem pravidelně 70 a více let?

Skupina italských vědců věří, že nalezla odpověď. Možné vysvětlení by mohlo spočívat v úpravě jídelníčku. Templáři totiž nebyli jen neohroženými bojovníky, jak jsou dnes často zobrazováni, ale také mniši. A jako takoví se museli řídit přísnou řeholí.

V ní bylo (mimo jiné) stanoveno, jakou stravu a kdy mohou členové řádu konzumovat.

Maso bylo povoleno jen třikrát týdně, jako vhodnější byla doporučována spíše zeleninová polévka a ryby. Zelenina a ovoce byly vůbec velmi často konzumovány. Jako pití sloužila většinou voda, do které mohla být přidávána pomerančová šťáva.

Víno pili templáři velmi střídmě a často ředěné, někdy si do pohárů s vínem přidávali i dužinu z aloe. Templářům byl zakázán lov, měli se spíše věnovat chovu domácích zvířat a ryb.

Velký důraz byl kladen také na hygienu a kulturu stolování. Jídelní stoly musely být vždy opatřeny čistými ubrusy, nádobí se pravidelně omývalo a každý z rytířů si před jídlem musel umýt ruce.

Celý tento výčet vypadá skoro jako sestavený moderním výživovým poradcem. Jen s tím rozdílem, že se jím řídili již rytíři ve středověku.

Upravená strava a důraz na hygienu v kombinaci s častým pohybem tak zřejmě dokázaly těmto rytířům/mnichům pomoci odolat nemocem a výrazně prodloužit život.