Celé 19. století je plné vzrušujících objevů a vědci přichází na kloub dosud neznámým, a hlavně neviditelným silám, jakými jsou například elektřina, magnetismus nebo paprsek X. Tak proč nevěřit i tomu, že mezi námi chodí duchové, kteří se rádi fotografují?

PODNIKAVÝ DUCH

Na ochotu lidí uvěřit čemukoliv vsadí v 60. letech 19. století i americký rytec William H. Mumler (1832–1884). Podnikavý duch se v něm nezapře a správně vytuší, že fotografie s přízraky zesnulých budou hotový zlatý důl.

V té době zrovna frčí spiritualismus a kdekdo věří, že se můžou setkat s mrtvými lidmi – velkým fanouškem tohoto přesvědčení je dokonce i anglický spisovatel Sir Arthur Conan Doyle (1859–1930).

ABRAHAM LINCOLN

Není proto divu, že si zákazníci Mumlerova fotoateliéru podávají dveře. V roce 1867 k němu dokonce zajde i Mary Toddová Lincolnová (1818–1882), manželka zesnulého amerického prezidenta Abrahama Lincolna (1809–1865).

Netrvá dlouho a objevují se další a další fotoateliéry, které nabízí portrét s duchem, a to nejen v USA, ale i v Anglii.

A o slovo se hlásí i první nevěřící Tomášové, sám Mumler se dokonce kvůli obvinění z podvodu ocitá před soudem – pro nedostatek důkazů je ale propuštěn.

DVOJITÁ EXPOZICE

Tajemství jejich úspěchu je přitom prosté: dvojitá expozice. V té době se k pořizování fotografií používá skleněná deska, pokrytá na světlo citlivou emulzí.

Šikovní fotografové jako Mumler vědí, jak jednu desku použít dvakrát – nejdříve na ní vyfotí „ducha“ a pak ji použijí znovu na zákazníka. Na snímek ducha jim stačilo použít jakoukoliv cizí fotografii.