Fanoušci teorií o existenci poltergeista disponují mnoha argumenty, podporujícími jejich pravdu. V historii totiž existuje několik případů výskytu hlučného ducha, které veřejnost zneklidňují dodnes. Jaké to jsou?
V roce 1955 se nebezpečná síla projevuje na farmě Mayanup v severozápadní Austrálii. Zdejší obyvatele, manžele Smithovy, děsí tajemný déšť rozžhavených balvanů, které prší jak venku, tak i v pokojích! Zničehonic se zhmotňují a ničí interiér.
K tomu se prý navíc přidává levitace předmětů v domácnosti. Podivná aktivita končí stejně záhadně, jako začala.
Agresivní poltergeist má napadnout advokátní kancelář v Rosenheimu v Německu. V místnostech praskají žárovky, drnčí telefony a dochází k poruchám elektronických zařízení. Po několika týdnech se začne sám od sebe posouvat nábytek.
Vyšetřovatelé označují jevy za psychokinetické a určují, že je má na svědomí devatenáctiletá sekretářka Annemarie Schneider (*1948). Údajně je v práci nespokojená a její nahromaděná energie se právě takto projevuje navenek!
PŘÍPAD Z ENFIELDU
Asi nejslavnější případ, v němž figuruje poltergeist, je zasazen do let 1977–1978. V domě Hodgsonových na londýnském předměstí Enfield dochází k levitaci věcí, objevují se tu nápisy na zdi a čtyři malé děti jsou údajně napadány neznámou bytostí.
Její projevy dosvědčují i návštěvníci, dokonce jeden policista. Specialisté na paranormální jevy určují, že aktivita pochází od jedenáctileté Janet, dcery, která se cítí být zanedbávaná. Po 13 měsících aktivity poltergeista záhadně ustanou.
Ve kterých případech řádil skutečný poltergeist a co bylo pouhou naaranžovanou šarádou, která zmátla veřejnost?
