reklama
30. června 1908: V centrální Sibiři nedaleko řeky Podkamenná Tunguska dochází k extrémně silné ničivé explozi, která se do dějin zapisuje jako tunguská událost. Incident zůstává nevysvětlen.
Domů     Reportáže
Je lochneska mýtus, nebo skutečně existuje? Záhadu možná vědci brzy vyřeší!
Jana Dvořáková
od Jana Dvořáková 5.4.2019
6.2tis
541
SDÍLENÍ
6.2tis
ZOBRAZENÍ

Více než 1500 let jsou lidé přesvědčeni, že ve vodách skotského jezera Loch Ness skutečně „něco“ žije. Nikdo ale dodnes neví co. Jde o posledního tvora z doby, kdy naši planetu obývali dinosauři?

Anebo o zcela neznámý druh zvířete?

Bylo 14. dubna 1933 a paní Mackayová, manažerka hotelu Drumnadrochit, jela s manželem v autě po silnici do Invernessu. Podívala se přes klidné vody jezera Loch Ness k zámku Aldourie. A pak ve vodě něco zahlédla.

V jednom z vzácně poskytnutých rozhovorů o řadu let později to popsala námořnímu biologovi a zakladateli Projektu Loch Ness Adrianu Shineovi. „Řekla, že to bylo černé, mokré a tekla z toho voda. Plavalo to v kruhu dokola a dolů,“ uvedl Shine.

PRVNÍ SPATŘENÍ PŘÍŠERY

Zážitek paní Mackayové 2. května 1933 zveřejnil v listu Inverness Courier Alex Campbell, vodní správce jezera a novinář na částečný úvazek. Všeobecně je považován za první „moderní spatření“ příšery v jezeře.

Příběh o tajemném tvoru z jezera má ale mnohem starší kořeny. Svatý Kolumbus, misionář a mnich žijící v šestém století našeho letopočtu, šířil podle dobových pramenů křesťanství na území dnešního Skotska a Irska.

Byl jedním z apoštolů piktského národa a vykonal nejeden hrdinský čin. V roce 565 dokonce zachránil jednoho z Piktů, který byl napaden monstrem poblíž řeky Ness. Monstrem, které vstoupilo do dějin jako lochneská příšera.

KDO VYFOTIL NESSIE?

Od 80. let 19. století byly hlášeny stovky pozorování tvora, který má obývat hluboké vody jezera. To přitom není vůbec malé. Na délku má 37 kilometrů a na některých místech je více než 200 metrů hluboké. Lochneské jezero obsahuje více sladké vody než všechna jezera v Anglii a Walesu dohromady.

Lochneská příšera byla několikrát nafilmována a vyfotografována, většinou se ale jednalo o podvrhy. Žádné důkazy nebyly nikdy natolik přesvědčivé, aby potvrdily výskyt lochneské příšery.

Zaznamená fotografie jsou podvrh.

JAK ROZLIŠIT PRAVDU OD PODVRHU

Celá řada svědků se zmiňuje o velkém tělese ve vodě – neuvádí, že by přímo viděli dlouhý krk, tak typický pro dnešní představu lochnesky. Manželům Mackayovým zvíře dokonce připomínalo hřbet velryby. Před 2.

světovou válkou byla Nessie pozorována poměrně často, vznikla i řada fotografií. V některých případech se podařilo prokázat, že byly podvržené – jako třeba proslavená fotografie Roberta Wilsona z roku 1934.

Spousta lidí se chtěla už od počátku na záhadě přiživit, klidně i šířením nepravdivých informací o svých údajných pozorováních. Bohužel, pravá svědectví od falešných lze s odstupem času odlišit už jen obtížně.

ČLUN ROBERTA RINESE PŘINÁŠÍ DŮKAZ

Velice zajímavé důkazy o tom, že v jezeře Ness možná skutečně žije nějaký velký neznámý živočich, přinesla expedice amerického vědce Roberta Rinese z roku 1972. Rines napřed zkoušel využít delfíny, kteří měli na těle připevněné filmové kamery.

Vedly ho k tomu dobré zkušenosti s podobným fotografováním žraloků a lachtanů. Voda jezera Ness ale byla příliš kalná, a tak pokus nevyšel. Rines proto vymyslel jiný způsob, jak odhalit existenci tajemného – použil speciální člun se sonarem a kamerou, kterou spouštěl pod vodní hladinu.

Sonar měl zaznamenal velké pohybující těleso pod hladinou.

LOSOSI VE STRACHU PRCHAJÍ

Kamera byla se sonarem synchronizovaná – začala natáčet vždy v okamžiku, když sonar pod hladinou zaznamenal pohybující se těleso. Díky tomu se podařilo pořídit fotografie, které jsou podle vědců dodnes tím nejprůkaznějším svědectvím o tom, že v jezeře nějaký velký živočich skutečně žije.

Jde o známé fotografie dvou kosočtvercových ploutví. Těsně předtím, než sonar zaznamenal velké pohybující se těleso a kamera pořídila zmíněné fotografie, začali údajně podle Rinese z hladiny jezera vyskakovat lososi. Bylo prý vidět, že před něčím ve strachu prchají.

CO ZJISTILI NEZÁVISLÍ KONTROLOŘI

Pak sonar zaznamenal pod vodou obrovské těleso, krátce nato i druhé. Možná tedy šlo o dva živočichy, kteří plavali společně. Aby Rines vyloučil případné pozdější nařčení z podvrhu, měl s sebou na palubě člunu nezávislé kontrolory.

Všechny exponované filmy byly okamžitě po vyjmutí z kamery zapečetěny a odeslány k vyvolání do Inverness. O podvod tedy s největší pravděpodobností jít nemohlo. Na základě Rinesových snímků potom anglický zoolog sir Peter Scott, syn známého dobyvatele jižního pólu Roberta Scotta, popsal zvíře z jezera Ness pod vědeckým jménem Nessiteras rhombopteryx.

HŘBET, KRK I HLAVA

Zajímavé očité svědectví pochází od manželů Alexandrových, kteří tvora údajně viděli, když se vraceli z Fort Augustus do Inverness po silnici, která vede po severním břehu jezera. Náhle zahlédla paní Alexandrová na jezeře hřbet zvířete a volala na manžela, aby zastavil.

Mezitím už jejich auto zajelo za stromy, které jim bránily ve výhledu na jezero. Museli proto couvat, ale když se jim opět výhled otevřel, spatřili na hladině jezera skutečně hřbet zvířete, a před ním dokonce i malou část krku s hlavou.

Manželé Alexandrovi spatřili na hladině jezera hřbet zvířete, a dokonce i malou část krku s hlavou.

SEDM MINUT NA HLADINĚ

Zvíře plulo směrem ke zříceninám hradu Urquhart. Právě odtamtud je hlášeno nejvíc pozorování lochnesky. Manželé Alexandrovi pozorovali zvíře poměrně dlouho, zhruba sedm minut. Dalšími svědky byli dva policisté, kteří neznámého živočicha viděli při své služební projížďce po břehu jezera.

Pozorovali ho sice na větší vzdálenost než Alexandrovi, zato však dalekohledem. Jsou tedy stoprocentně přesvědčeni, že opravdu viděli živého tvora, který se od nich vzdaloval, a jehož krk rovněž částečně čněl nad hladinu. Pak se ponořil.

KOLIK LOCHNESEK ŽIJE V JEZEŘE?

Co tedy v jezeře Loch Ness žije? Nejčastěji se mluví o nějakém druhu druhohorního plaza, s největší pravděpodobností plesiosaura. Výskyt plesiosaurů byl skutečně potvrzen i ve sladkovodním prostředí a teoreticky je tedy možné, že by v izolovaném skotském jezeře mohl přežívat dodnes.

Pokud tomu tak ale opravdu je, nemůže jít pouze o jediného tvora. Aby se mohl množit a přežít více než 70 milionů let, musela by se pod vodou ukrývat celá kolonie těchto dinosaurů. A ta by jistě pozornosti vědců i záhadologů neunikla.

KONEC JEDNÉ TEORIE

Mnozí záhadologové s touto teorií nesouhlasí.  Tvar ploutví, který je zachycen na Rinesových fotografiích, podle nich neodpovídá stavbě ploutví plesiosaura. Jak víme z paleontologie, ploutev plesiosaura byla napojena na prsty končetiny, jenže na snímcích Roberta Rinese prochází středem ploutve jedno silné žebro, na které je ploutev volně připojena. To rozhodně neukazuje na tvora, který by byl schopen rychle plavat.

Podle Rinesových fotografiích se nejednalo o ploutve plesionsaura.

TVOR, KTERÝ ŽIJE V HLUBINÁCH

Ploutev zachycená na fotografiích Roberta Rinese záhadologům svým tvarem připomíná spíše ploutve bahníka australského, vývojově velmi staré dvojdyšné ryby. Bahník může dýchat přímo vzduch, anebo může kyslík vstřebávat ve vodě.

Období sucha dokáže přečkat zahrabaný v úkrytu pod zemí. Bahník je sice dlouhý jen zhruba dva metry, může ale existovat nějaký dosud neznámý a mnohem větší druh bahníka, který by teoreticky mohl žít i v jezeře Ness.

V každém případě jde o tvora, který žije u dna a k hladině vyplouvá jen za zcela mimořádných okolností.

NEJMODERNĚJŠÍ VĚDECKÉ PŘÍSTROJE V AKCI

Vědcům dodnes nedává záhada spát. Podnikli řadu pokusů o zachycení tvora různými fyzikálními přístroji, prohledali pomocí sonaru celé dno jezera. Na břehy jezera umístili filmové kamery s nočním viděním, které se automaticky spouštěly pohybem v zorném poli objektivu.

Japonská expedice prohledávala vody jezera za pomoci miniponorky. Patrně největší akcí byl dvouletý monitoring jezera týmem televize BBC, pořádaný v letech 2002–2003. Žádný z těchto přístrojů však nepřinesl průkazný vědecký důkaz existence lochnesky.

LOCHNESKÁ PŘÍŠERA SI PLAVE V MOŘI

Zlom přišel v roce 2014, kdy satelitní snímky zachytily neznámého tvora plujícího podél pobřeží Skotska. Ačkoliv na první pohled není spojitost mezi lochneskou příšerou patrná, záběry vzbudily dohady, zda tvor čas od času náhodou neopustí své domovské jezero Loch Ness.

Jezero ale nejspíš nemůže být s mořem propojeno – jeho hladina je totiž o 15 metrů výš než mořská. Případný podvodní tunel by hladiny zcela jistě vyrovnal.

Objevily se i dohady, zda příšera neopouští jezero a nevplouvá do moře.

POMŮŽE VĚDCŮM DNA?

Letos v létě se pro vzorky na skotské jezero Loch Ness vydají novozélandští vědci, aby vynesli konečný verdikt, zda lochneská příšera skutečně existuje. Využijí k tomu takzvanou environmentální DNA. Její výzkum je založen na předpokladu, že každý živý tvor po sobě v prostředí, kde žije, zanechává genetickou informaci.

Přestože taková genetická stopa není zrovna kvalitní, lze díky ní prokázat existenci neznámého živočišného druhu.

CO PROZRADÍ VÝKALY A ZBYTKY KŮŽE?

Pokud něco jako lochneská nestvůra skutečně obývá toto jezero, zákonitě za sebou musí zanechávat biologickou stopu ve formě výkalů či zbytků kůže. Výzkumníci odeberou vzorky z různých částí a hloubek jezera Loch Ness i okolních jezer a pošlou je k prozkoumání do nezávislých laboratoří po světě.

I kdyby se nepodařilo tajemného tvora objevit, vědci mohou narazit třeba jen na neznámý druh bakterie. I to by byl pro vědu významný přínos. A úspěch tohoto pokusu by znamenal jediné – objasnění záhady, jež trápí vědce, badatele i záhadology už celá století.

Foto: Shutterstock.com, wikimedia.org
Lokalita:
reklama
Související články
od Eva Soukupová 24.5.2022 1.9tis
Pod nánosy hlíny a porostu nedaleko bosenské metropole se údajně nachází záhadná pyramida vybudovaná neznámou prastarou civilizací. Přestože odborníci trvají na tom, že o žádnou pyramidu ve skutečnosti nejde, její objevitel je přesvědčen, že má v ruce nezpochybnitelné důkazy o jejím umělém původu.     Bosenský obchodník a archeolog Semir Osmanagić (*1960) už léta usiluje […]
od Mirek Brát 21.5.2022 2.5tis
I v moderní současnosti se objevují zcela nečekané nálezy upomínající na časy druhé světové války. Propast času, která nás dělí od těchto událostí, staví před badatele složité rébusy. Jeden takový se nachází dvacet osm metrů pod hladinou Jaderského moře. Jde o vrak střemhlavého bombardéru Junkers Ju-87„štuka“ (z německého výrazu  das Sturzkampfflugzeug). Letoun se na dně […]
od Mirek Brát 30.3.2022 2.5tis
V zimě roku 1984 začaly ve Špindlerově Mlýně stavební aktivity, jejichž oficiálním cílem byla výstavba nového hotelového zařízení. Na svahu hory Medvědín však mělo vzniknout ještě „něco“, co bylo další roky přísně utajováno. Jednalo se o obří protiatomový kryt, který měl sloužit pro tehdejší politickou elitu.   Podzemní kryt ve Špindlerově Mlýně měl kapacitu 550 osob. […]
od Eva Soukupová 24.2.2022 2.7tis
Stolové hory se od okolního světa se oddělily před miliony let, díky čemuž se na jejich vrcholech vytváří zcela jedinečný ekosystém. V těchto nedostupných, od pravěku nedotčených krajinách se podle mnohých svědectví skrývají záhadní tvorové. Jednou hor, na jejichž vrcholu se má ukrývat bájná ztracený svět, ze Auyán Tepiu v Jižní Americe. Auyán Tepui v […]
od Adriana Vojtíšková 22.2.2022 2.5tis
Pozorování vědců ukazují, že oblasti zalité bílou barvou jsou mnohem zajímavější, než si umíme představit. Ani zdaleka nejde o světy spojené jen s ledem a sněhem. Skrývají totiž mnoho pokladů nejen na povrchu, ale také pod ním!   Arktidu, oblast kolem severního pólu, tvoří ledový příkrov a nezalesněná zmrzlá půda. Průměrná teplota v létě tu […]