Nenápadné jezírko ve tvaru trojúhelníku je asi tou největší záhadou hradu Točník, který se nachází zhruba 25 kilometrů od okraje Prahy v blízkosti dálnice D5 na Plzeň.
Stojí na hraně ostrého křemencového valu, jenž příkře stoupá od staršího hradu Žebrák a táhne se do výšky 465 metrů.
Točník nechal postavit český a římský král Václav IV. (1361–1419) ve 14. století. Hradní jezírko se zde nacházelo ještě před stavbou Točníku. Lidé ho ale nazývají Černé jezero a věří, že je to zlé místo.
Jsou v něm totiž prý uvězněny duše nevinných lidí, kteří byli zavražděni králem.
O nevelkém jezírku se šíří mnoho strašidelných pověstí, které zachytili místní kronikáři. Zakleté duše měly podobu kachen a hbitých černých ryb, které se nedaly ulovit. Šlo o nějaký druh vodních myší? Nebo snad něco, co nepocházelo z našeho světa?
Václav IV. se zajímá o magii, což potvrzuje jeho osobní bible, která je uložena v Rakouské národní knihovně. V ní je možné nalézt neobvyklé poznámky, spoustu zaklínacích rituálů nebo podivné obrázky nadpřirozených bytostí.
Král u jezírka údajně pořádá tajemné večírky a rituály. Čím h o toto jezírko tak očarovalo? Navíc zdi jeho paláce musely být co nejblíže k jezírku, přestože tím pádem byly na první ráně při případném dobývání hradu od východu.
Jak je možné, že se panovník nebál potencionální hrozby zvenčí?
„Skoro se vtírá znepokojivá myšlenka, že z tajemného černého jezírka pod hradním palácem vystupovala nějaká magická síla, mocná energie, vzbuzující v útočnících depresi a pocit beznaděje,“ uvádí záhadolog a spisovatel Otomar Dvořák (*1951).
Věřil, že vstane z mrtvých?
Ačkoliv je jezírko v té době jediným vodním zdrojem, není chráněno. Kupodivu však Točník nikdo neohrozil tím, že by se snažil vodu například otrávit. I přesto, že o této slabině museli nepřátelé vědět.
Proč byl tak životně důležitý zdroj vody ponechán bez ochrany? Je snad možné, že jezírko chránila jakási vyšší moc? Otázkou zůstává i tajemný Václavův znak s ledňáčkem v točenici, který se stal jeho symbolem. „Ledňáček je symbolem zmrtvýchvstání a obrody;
nikoliv však obrody ohněm, jako bájný pták fénix, ale obrody vodou. Vrhá se totiž po hlavě do temných hlubin, aby se po chvíli vynořil svěží a zářící krůpějemi jako živý diamant,“ píše Dvořák.
Tento symbol však nemá nic společného s královým rodem Lucemburků, z něhož pocházel Václav IV. Mohl snad spolu s jezírkem sloužit jako klíč k nesmrtelnosti?
