Je po sklizni brambor a pan František ze středočeských Louňovic pod Blaníkem si jich nechává dovézt rovnou celou fůru, aby je měl příhodně uskladněny na zimu. Jaké je však jeho zděšení, když se podlaha sklepa pod bramborami propadne!

NEČEKANÝ SKLEPNÍ OBJEV!

Také oblíbené okopaniny následně mizí kdesi v podzemí. Františkovi proto nezbývá než za nimi slézt.

Přitom zjišťuje, že pod jeho vlastními sklepy se nacházejí ještě jedny, patrně za zaniklého středověkého kláštera, který v Louňovicích mezi lety 1149 až 1420 stojí.

Je pravdou, že dům pana Františka stojí v těsném sousedství klášterní zdi, jediné památky, která v Louňovicích po ženském premonstrátském konventu zbyla. Existuje zde nějaká souvislost?

VEDLY CHODBY AŽ K BLANÍKU?

O tom, že z kláštera vedla řada podzemních chodeb, se v Louňovicích vypravuje mnoho pověstí.

Některé měly být až několik kilometrů dlouhé a spojovat řádový dům např. s hradem na Malém Blaníku (jehož existence ale není hodnověrně doložena), nebo s blízkým statkem Olešná. Vskutku se brambory pana Františka propadly do pozůstatku některé z nich?

Dokázali by středověcí stavitelé opravdu prokutat a následně udržovat tak dlouhé koridory?

JAKÝ BYL ÚČEL PODZEMÍ?

Ale jak to, že únikových chodeb nevyužili obyvatelé kláštera, když byl roku 1420 napaden husitskými vojsky?

Nebo jsou prostory pod Františkovým domem pozůstatkem sklepení, středověkého sice, ale používaného k mnohem prozaičtějším důvodům, než jsou nějaké tajné pochůzky jeptišek mimo klášterní zdi?

Možná, že páně Fratniškovy brambory nebyly zdaleka první zeleninou, která se v těchto prostorách ocitla.