Tajemný golem přitahoval pozornost dávno před tím, než se stal námětem filmů, knih a také turistického průmyslu. Na půdu Staronové synagogy je ještě dvě století po údajném ukrytí golema zakázán vstup. V 18. století jej poruší vrchní pražský rabín Ezechiel Landau (1713–1793).

Co při své návštěvě podkroví zjistí, to však podle dobových záznamů nikomu nesdělí. Říká se ale, že se odtamtud vrátil vyděšený a bílý jako stěna.

Kolem roku 1915 začne po tajemném obrovi pátrat novinář Egon Erwin Kisch (1885–1948), avšak po propátrání půdy synagogy konstatuje, že nic nenašel. Znamená to tedy, že je celý příběh vymyšlený?

Praotec robotů

Jedno z možných vysvětlení starého příběhu o golemovi pracuje s možností, že rabín Löw sice golema skutečně vytvořil, nejednalo se ale o nelidské monstrum, ale stroj určený k pomoci v domácnosti.

Golem by tak mohl být například dřevěná mechanická figura nebo něco jako „robot“. Tomu ostatně nasvědčují dvě jiné pověsti.

První pochází z 11. století a podle ní si židovský učenec Ibn Gabriel sestrojil golema, kvůli čemuž byl obviněn z čarodějnictví. Musel jej pak před soudem rozebrat a ukázat, že se skutečně jedná o jakéhosi primitivního robota.

Druhá pověst praví, že rabín Löw se stýkal s císařem Rudolfem II. (1552–1612), kterému ukazoval vlastnoručně vytvořené stroje, usnadňující každodenní život, mechanické tikající hodiny, a dokonce mluvící figuríny.

Pokud by to byla skutečně pravda, znamenalo by to, že pražský golem mohl skutečně existovat. Důkazy ale scházejí.

Golem s handicapem

Existuje i prozaičtější vysvětlení. Slovo „golem“ se totiž v hebrejštině nepoužívá jen pro umělého člověka. Další významy mohou být „člověk mdlého charakteru“, případně dokonce „blázen“. Golem tak mohl být člověk z masa a kostí, ovšem s určitým postižením.

Mohlo by jít například o člověka s Downovým syndromem, jehož neobvyklý vzhled mohl ve středověkých lidech vyvolávat dojem, že postižený není příslušníkem lidského druhu. Ještě pravděpodobnější je varianta, že golem byl někdo trpící epilepsií.

Odpovídalo by to záchvatu, ve kterém golem ničil vše kolem sebe. Kromě toho lék na epilepsii je již v 16. století dostupný a rabín Löw ho vzhledem ke svému vzdělání nejspíše zná. Onen magický šém, vkládaný do úst, tak může být právě tento medikament. Jenže jak tohle všechno pasuje na prastarý příběh?

Rozuzlení je prosté

Rabín Löw má sluhu, trpícího epilepsií, kterému pravidelně podává léky, jež jeho záchvaty tiší. Sluha mu pomáhá udržovat pořádek v ghettu a vykonává drobné práce kolem synagogy. Jednou však dostane nezvladatelný záchvat.

Rabín se jej pokusí zachránit podáním dalšího léku, avšak jeho pomocník přesto umírá. Jeho tělo pak duchovní se svými učedníky ukryje na půdě, nejspíš ze strachu, aby smrt sluhy v jeho domě nepobouřila křesťany a nevyvolala další vlnu jejich útoků na ghetto.

Takhle nějak by mohly události v Praze 16. století vypadat ve skutečnosti. Neexistuje však pochopitelně nic, co by tuto teorii nezvratně potvrdilo. A tak si příběh pražského golema i nadále uchová alespoň část svého tajemství.