Psal se rok 1972, kdy se z nenápadného pahorku v lesích v katastru východočeských Havlovic začal vynořovat středověký hrad Vízmburk. Připomínalo to podkrkonošskou variaci na legendární příběh o italských Pompejích, které byly vykopány ze sopečné záplavy.

Pompeje i Vízmburk spojuje do jisté míry osud „časové konzervy“, kdy obě sídla ve velmi krátkém čase podlehla totální destrukci a byla na dlouhé období zapomenuta a pohlcena okolní krajinou. Pompeje zničil výbuch sopky Vesuv, hrad Vizmburk byl zbořen a opuštěn

Zmínka v Dalimilově kronice

Hrad Vízmburk je poprvé zmíněn k roku 1279 v Dalimilově kronice, v níž se o něm hovoří v souvislosti s Tasem z Vízmburka, který byl pravděpodobně prvním majitelem hradu. Tas z Vízmburka náležel k mocnému východočeskému rodu Pánů erbu zlatého třmene, kteří ve 13. století kolonizovali oblast severovýchodních Čech.

Naopak posledním majitelem hradu byl Jiří z Dubé a z Vízmburka, který však na hradě již trvale nesídlil. Přítomná vojenská posádka se v neklidných letech po husitských válkách aktivně účastnila spolu s posádkami dalších hradů ve východních Čechách loupeživých výpadů proti slezským městům. Ta se roku 1447 spojila a hrad Vízmburk s dalšími hrady v okolí odkoupila a pobořila.

Pověsti o pokladu

Po zboření hradu Vízmburk se k němu začaly pojit pověsti o pokladu, který se má nacházet v jeho sklepeních. Další osud hradu se začal psát až roku 1972, kdy byl na zalesněném pahorku zahájen archeologický výzkum pod vedením Antonína Hejny z Archeologického ústavu Československé akademie věd.

Výzkum, který byl původně naplánován jako jednosezónní, se na základě unikátního objevu zdiva s klenebním výběhem žebrové klenby ze 13. století protáhl až do roku 1984.

Žádný poklad, nepočítáme-li četné a hodnotné archeologické nálezy, nebyl zatím nalezen.

Epilog

V roce 2002 vzniklo Sdružení pro Vízmburk, které se soustředilo na záchranu archeologických nálezů. Od roku 2005 na hradě probíhají záchranné stavební práce. Existuje i projekt trvalého zastřešení hradu.