Za jasných nocí se zrak člověka bezděky pokorně obrací k hladké obloze poseté třpytivou sítí nedosažitelných hvězd. Tajemné dálky probouzejí k životu nekonečnou představivost a nutí ke snění. Napadlo vás ale někdy, jak vlastně vypadá pohled z druhé strany?

Již dlouhá desetiletí se lidstvo snaží dostat ke hvězdám. Znovu a znovu toužíme pokořovat hranice svých možností a pronikat dál do chladného neznáma vesmíru.

Mnohdy se při tom ale zapomínáme otočit zpět a podívat se z odstupu na svůj vlastní domov – Zemi, jejíž tvář jsme svým nezastavitelným pokrokem nenávratně změnili.

Kdybychom to udělali, zjistili bychom, že stopy, které jsme na ní zanechali, jsou viditelné i z kosmu.

A to právě světu v říjnu 2010 ukázala mezinárodní vesmírná stanice ISS, která pořídila ze vzdálenosti 300 kilometrů od zemského povrchu sérii unikátních snímků světových metropolí v noci.

DECH BEROUCÍ PODÍVANÁ

„Je neuvěřitelné vidět světla jednotlivých měst v porovnání s temnem vesmíru. Budu tento pohled na náš nádherný svět velmi postrádat,“ popisuje tehdy americký astronaut Doug Wheelock (*1960), muž, který jedinečné fotografie pořizoval.

Prostřednictvím obrázků nočních velkoměst si lze také uvědomit, jaké ohromné množství energie lidstvo dennodenně spotřebuje.

Umělé noční osvětlení ale způsobuje i takzvaný světelný smog, rušivé nasvícení noční oblohy, které ztěžuje pozorování nebe a podle různých spekulací může mít také nepříznivý dopad na zdraví člověka. Dokázali jsme rozsvítit Zemi! Je to ale dobře, nebo špatně? Co dokážeme příště?

Jitka Krulcová