Trpěl vzácným syndromem a většina lidí se ho bála. Celé jeho tělo bylo pokryto nezvyklými výrůstky, které mu zdeformovaly celou postavu. Své okolí děsil. Pod strašidelným zevnějškem ale ukrýval zvídavou duši, která měla úplně stejné zájmy a potřeby jako kterýkoli jiný člověk.

Řeč je o Josephu Merrickovi, alias „Sloním muži“.

Vlastním jménem Joseph Carey Merrick (1862-1890), byl neobyčejný muž narozený v anglickém Leicesteru. Za svůj krátký život se stihl zapsat do dějin lékařství jako první zdokumentovaný případ genetické deformace, způsobující nekontrolovatelný růst tkání.

Nemoc byla později nazvána Próteův syndrom.

První projevy nemoci

Genetická mutace se u Merricka poprvé projevila nedlouho po narození. Dle jeho autobiografie, vydané roku 1884, se první symptom projevil jako: „silná hrbolatá kůže … jako sloní a skoro té samé barvy.

“ V 21 měsících mu začaly otékat rty a vytvářely se první kostnaté boule na hlavě. Postupně se také projevovala výrazná asymetrie mezi pravou a levou rukou. Stejně tak se začaly zvětšovat i nohy. Jak se později ukázalo, jeho levá ruka byla jedinou částí těla, která zůstala nezdeformována.

Sám Merrick věřil, že nemoc je projevem psychického traumatu, který v těhotenství utrpěla jeho matka, když ji v zábavním parku porazili a málem ušlapali sloni.

Atrakce v panoptiku

V sedmnácti letech skončil Merrick v chudobinci, kam utekl kvůli posmívání i ze strany své rodiny. Tady v něm uzrálo přesvědčení, že díky svému vzhledu by se mohl uživit jako atrakce v panoptiku. Tak se stalo, že v následujících několika letech byl vystavován v okolí Leicesteru a později i v Londýně jako bizarnost pod názvem „Sloní muž“.

Osudové seznámení

V Londýně se seznámil s místním chirurgem Fredericem Trevesem (1853-1923), kterého Merrickův vzhled z hlediska vědy velmi zaujal. Domluvil si s ním několik lékařských vyšetření, z kterých vznikly i legendární fotografie „Sloního muže“. Následně nato se Merrick přesunul s panoptikem do Belgie, kde ho však jeho manažer okradl a ponechal napospas osudu.

„Pacientem“ v nemocnici

Po dlouhých peripetiích se mu podařilo vrátit do Londýna, kde se ho ujal právě doktor Treves. Ten mu zajistil stabilní lůžko v Londýnské nemocnici, kde Merrick zůstal až do své smrti. Ta prý nastala v důsledku zlomení vazu, když se chtěl položit na postel jako normální lidé.

Velikost a váha jeho hlavy mu to ale neumožňovala právě z toho důvodu, že by mohlo dojít ke zlomení vazu. Merrick byl proto celý život nucen spát vsedě.

Moderní věda si případ Josepha Merricka vysvětluje několika způsoby. Po většinu 20. století se předpokládalo, že trpěl tzv. neurofibromatózou typu 1, až roku 1986 se tato diagnóza změnila na Próteův syndrom.

Některé teorie mluví i o kombinaci obou. Zmíněné nemoci se projevují nekontrolovatelným růstem četných nezhoubných nádorů pojivové a tukové tkáně. Nemoc nelze vyléčit. Je však velmi vzácná. Odhaduje se, že postihuje maximálně několik desítek lidí ročně.

I dnes se tak můžeme setkat se „Sloními lidmi“.