Domů     Náboženství a okultismus
Kdo mohl být předobrazem „Věčného Žida“?
Mirek Brát
od Mirek Brát 17.11.2021
1.8tis
Ahasver byl odsouzený k „dočasnému“ putování, které mělo skončit až v den posledního soudu. Zdroj obrázku: Hanuš Schwaiger, Public domain, via Wikimedia Commons
157
SDÍLENÍ
1.8tis
ZOBRAZENÍ

Legenda o „Věčném Židovi“ je srovnatelná s mytologickými příběhy, v jejichž středu může být například ithacký král Odysseus nebo hrdina Prometheus, který daroval lidem oheň. Přesto se zdá, že legenda o „Věčném Židovi“ může mít i reálné kořeny.

Vyobrazení Ahasvera z antisemitské nacistické propagandy. Zdroj obrázku:  David Shankbone, Public domain, via Wikimedia Commons

Ahasver byl odsouzený k „dočasnému“ putování, které mělo skončit až v den posledního soudu. Zdroj obrázku:  Hanuš Schwaiger, Public domain, via Wikimedia Commons

Příběh „Věčného Žida“ byl - stejně jako falzum nazvané Protokoly sionských mudrců - zneužitý pro cílené budování antisemitských nálad. Zdroj foto: Humus sapiens at English Wikipedia, Public domain, via Wikimedia Commons

Věčný poutník Ahasver. Zdroj obrázku:  Ferdinand Hodler, Public domain, via Wikimedia Commons

„Věčný Žid“ jmenovaný nejčastěji jako Ahasver, má být jeden z židovských obyvatel, kteří se posmívali Ježíšovi, když byl v dubnu roku 30 veden na popraviště. Byl to prý právě Ahasver, který mu cestu na Golgotu velmi ztrpčoval.

Když Ahasver Ježíše udeřil a pobídl ho, aby šel rychleji, Ježíš mu odvětil: A ty budeš chodit, dokud se nevrátím.

Symbol poutníka

Od památného roku 30 našeho letopočtu putuje Ahasver světem. Jeho údělem je cesta, která skončí až v den posledního soudu. Jako cizinec je všude přijímán s krajní nedůvěrou. Integraci do okolního prostředí příliš nepomáhá jeho mlčení, podivínství i zanedbaný zevnějšek.

Věčný poutník Ahasver. Zdroj obrázku: Ferdinand Hodler, Public domain, via Wikimedia Commons

Legendy později spojovaly putování Ahasvera určitou lokalitou s hrozbou povodní, požárů, hladu, moru, války a dalších kataklyzmatických ran pro toto konkrétní území.

Trik prohnaného scenáristy

Není divu, že se hledaly způsoby, jak putování Ahasvera zastavit. Ke slovu přišel postup, který rádi požívají zkušení scenáristé seriálů, když si diváci či protagonista sám vyžádají „zmizení“ určité postavy z dějové linky.

Ano, hádáte správně. Nechají takovou postavu zemřít. Stejně se tak stalo i s „Věčným Židem“, alespoň tedy na stránkách rakouských novin Tiroler Tageszeitung v roce 1954. Noviny přinesly zprávu, že Ahasver je pohřbený v severoafrickém Maroku.

Zároveň se také hledalo potvrzení, že Ahasver byl skutečnou, nikoli jen smyšlenou postavu. Objevily se tak i odkazy na biblické svitky nalezené v Kumránu na břehu Mrtvého moře, které měly setkání Ježíše a Ahasvera popisovat.

Cartaphilus nebo Malchus?

V souvislosti s pátráním po skutečném předobrazu „Věčného Žida“  se objevuje jméno Cartaphilus. Byl to snad Žid, možná Řek. Měl být ve službách Piláta Pontského. Jeho jméno zaznamenávají kroniky ve 13. století.

Cartaphilus však rozpoznal svoji vinu a stal se z něho později upřímný kajícník. Dokonce přijal křest. V průběhu věků se měnilo i provinění, kterým se měl Ahasver vůči Ježíšovi provinit.

Vyobrazení Ahasvera z antisemitské nacistické propagandy. Zdroj obrázku: David Shankbone, Public domain, via Wikimedia Commons

Ve španělských pramenech z 16. století se objevuje  verze, že Ahasver byl švec, který udeřil Ježíše botou. Italská varianta legendy zase předpokládá, že předobrazem Ahasvera byl muž jménem Malchus, který udeřil Ježíše železnou rukavicí. Ani Šalamoun by vám neporadil, kterou verzi upřednostnit…

Epilog

Ačkoli později nacismus zneužil příběh o Věčném Židovi pro svoji antisemitskou propagandu: film Věčný Žid (Der Ewige Jude) z roku 1940, do 17. století nebyly v mnohokrát převyprávěném příběhu o Věčném Židovi žádné zásadní protižidovské nálady.

Příběh „Věčného Žida“ byl – stejně jako falzum nazvané Protokoly sionských mudrců – zneužitý pro cílené budování antisemitských nálad. Zdroj foto: Humus sapiens at English Wikipedia, Public domain, via Wikimedia Commons

I později, v období romantismu, byl Ahasver prezentován spíše jako zasněný poutník. Věčného Žida namaloval při putování českou vesnicí například i Mikoláš Aleš. Ahasver se objevuje také v dílech lorda Byrona či našeho básníka Vrchlického.

Foto: 1 - Humus sapiens at English Wikipedia, Public domain, via Wikimedia Commons, 2 - Ferdinand Hodler, Public domain, via Wikimedia Commons, 3 - Hanuš Schwaiger, Public domain, via Wikimedia Commons, 4 - David Shankbone, Public domain, via Wikimedia Commons
Lokalita:
reklama
Související články
od Jiří Nechanický 3.12.2021 1.0tis
Usedají kolem ohně a tiché zaříkávání se mění v hlasité vzývání ďábla. Brzy začne přítomná skupinka nasávat Satanovu moc, aby působila na světě jen zlo a utrpení. Alespoň v to věří inkvizice, která ve středověku roztáčí své krvavé osudí! Obávaný rok 1000 našeho letopočtu je na spadnutí. Ve společnosti panují obavy a panická hrůza – vždyť to musí přijít konec světa! […]
od Mirek Brát 2.12.2021 2.5tis
Vánoce mají oheň jako povinný atribut. Svíčky na adventních věncích, ve svícnech na slavnostní tabuli. Svíčky obyčejně, vonné, tlusté, tenké. Miliony plamenů a plamínků probudí předvánoční čas. Kde jsou kořeny této ohňové předvánoční fascinace? V tradicích i zálibě v otevřeném ohni o Vánocích jsou možná přítomny i rituály pohanské, které souvisejí se zimním slunovratem. Tento svátek si […]
od Eva Soukupová 1.12.2021 2.7tis
V přísně puritánské komunitě v americkém Grotonu byl v letech 1671 a 1672 popsán a prozkoumán děsivý případ posednutí ďáblem. Dodnes pro něj neexistuje uspokojivé vysvětlení, podle některých badatelů je však na vině místní kazatel a jeho projevy.     Elizabeth Knapp je mladá dívka pracující jako služka v domácnosti Samuela Willarda, významného reverenda v […]
od Matěj Soukup 26.11.2021 3.2tis
Na to, jestli se zemřelí dokážou za určitých okolností vrátit v nějaké podobě na krátkou chvíli zpět mezi živé, má každý z nás vlastní názor. Někteří věří, že pokud takového navrátilce ze záhrobí nepřivítáme jako živého, mohlo by to mít ošklivé následky. V Asii proto při tradičním svátku lidé své zemřelé členy rodiny uvítají, jako […]
od Eva Soukupová 22.11.2021 2.6tis
Hlavní aktérkou příběhu je Clara de Bugny (1471–1514). Už od dětství je dívka neobyčejně oddána bohu, vede skromný život a straní se všemu světskému.     Dnes, kdy již známe mnoho podobných případů, zřejmě již nikoho nepřekvapí, že se právě u Clary časem začala objevovat stigmata. Pro tehdejší společnost však šlo o znamení, s nímž […]