13. srpna 1929: Narodil se indický jogín Prahlad Džani, muž tvrdící, že 80 let nejedl ani nepil.
Domů     Záhady historie
Kluby pekelného ohně: Zvrhlá zábava zbohatlíků, nebo černá magie
Jiří Mareček
od Jiří Mareček 3.10.2019
4.6tis
501
SDÍLENÍ
4.6tis
ZOBRAZENÍ

Satanismus, okultismus či vyvolávání démonů patří mezi praktiky, které prováděla řada tajných společenství. Mezi ně mají patřit i kluby pekelného ohně. Dodnes však není jasné, čím se jejich členové skutečně zabývali. Opravdu se snažili povolat samotného pána pekel?

V potemnělém kamenném sále osvětleném pouze velkým množstvím svíček a pochodní se schází skupina několika desítek mužů. Všichni jsou oblečení v dlouhých pláštích a na obličejích mají šarlatové masky. Tiše se shromáždí a čekají na příchod představeného.

Do hrobového ticha se ozvou kroky. Nevysoký muž v kápi a masce konečně přichází a začíná se svou litanií. Jmenuje nejrůznější staré bohy a temné duchy a vyzývá přítomné, aby položili pod kamenný oltář své dary.

Poté je přivedena nahá dívka, kterou dvojice mužů poutá k oltáři. Následují divoké orgie doprovázené poléváním země i jejího těla zvířecí krví. Nakonec se společnost rozchází. Tentokrát šlo spíše o netradiční sexuální rituál, jindy se však členové klubu daleko více zaměřují na zesměšňování náboženství a magické rituály. O co se tento Klub pekelného ohně vlastně snažil?

Zasedání Hellfire clubu, uprostřed v černém sedí vlivný politik Philip Wharton (1698–1731), který společenství založil.

ZÁBAVA LONDÝNSKÉ SMETÁNKY

Vše začíná už v roce 1719. Společnost v Anglii je nespokojená a bohatí a vlivní muži hledají nové způsoby vyžití. Vzniká proto řada pánských spolků, z nichž mnohé nabízí velmi pochybnou a často pokleslou zábavu.

Patří mezi ně i londýnský Klub pekelného ohně založený vlivným politikem Philipem Whartonem (1698–1731). Lidé se v něm schází nejen kvůli umění, ale i kvůli zesměšňování náboženství, beztrestnému rouhání a podle některých i kvůli vyvolávání Satana.

Po vynuceném konci klubu se sám Wharton následně stává představeným londýnských Svobodných zednářů a původní tradici po něm přebírá anglický šlechtic Francis Dashwood (1708–1781). Ten nejprve zakládá Řád rytířů sv.

Františka. Později však název několikrát změní. Dnes jsou jeho spolky známé jako Kluby pekelného ohně. Nebyl navíc jen jeden. Další postupně vznikaly na řadě míst po celé Velké Británii.

Lovecká chata na irském kopci Montpelier Hill, kde se měli členové klubu setkávat.

MĚLI HLUBŠÍ POSLÁNÍ?

Ministerský předseda, starosta Londýna nebo třeba syn arcibiskupa. Vlivných členů některého z pekelných klubů bylo mnoho. „Scházeli se, aby se věnovali satanským rituálům a sexuálním orgiím. Stali se členy Klubu pekelného ohně a jejich bezbožným vůdcem byl Francis Dashwood,“ uvádí současný britský spisovatel David V. Barrett.

Obecně se má za to, že šlo v první řadě jen o zábavu, která byla v majoritní společnosti tabu. Muži se oddávali rituálnímu sexu se ženami, pomlouvali církev a popíjeli. Mnozí lidé ale věří, že ve skutečnosti byly součástí propracované satanistické rituály a okultní praktiky s jednoznačným cílem:

Přivolávat a uctívat prastaré antické a pohanské bohy násilí a zábavy a postupně se propracovat i k vyvolávání Satana. Vše se mělo odehrávat v obnovených ruinách starého opatství ve vesničce West Wycombe v hrabství Buckinghamshire. Máme ovšem nějaké důkazy, že tam opravdu docházelo k okultním praktikám?

Dalším proslaveným útočištěm Hellfire clubu byly katakomby nedaleko opatství West Wycombe.

SATANISTA, NEBO SPOŘÁDANÝ KŘESŤAN?

Dochované dopisy dokládají, že spolky kromě pitek, orgií a banketů opravdu prováděly mimo jiné i tzv. černé mše – satanistické rituály na tělech nahých žen. Sám Dashwood navíc projevoval zájem o různé tajemné vědomosti.

Někteří historici ovšem satanistické zaměření klubu zpochybňují. Podle nich byla všechno jen hra a divadlo a o skutečnou víru v Satana nešlo. Dokládat to má prý fakt, že Dashwood financoval řadu křesťanských projektů včetně obnovy významného kostela.

„To mnoho skeptikům stačilo. Satanista by přece neutrácel tolik peněz na takový projekt. Jenže to zase napadali jiní badatelé s tím, že rekonstrukce připomínala spíš egyptskou síň a působila až zvláštně pohansky,“ uvádí britský záhadolog a novinář Les Hewitt. Mohl být tedy Dashwood opravdu satanistou v masce vzorného křesťana?

Mapka ukazující vstup do podzemních chodeb a sálů, které klubu měly sloužit k satanistickým rituálům.

KDE SE SCHÁZELI?

Patrně nejslavnějším místem, kde se tajuplné obřady odehrávaly, jsou rozvaliny prastarého opatství West Wycombe a také jeskynní komplex jménem Hellfire Caves, který se nachází nedaleko. Právě zde se prý nejčastěji odehrávaly rituály zaměřené okultním směrem a plné sborových litanií, sexuálních orgií a vzývání temných sil.

Jeskyně mají na délku asi 400 metrů a pro potřeby tajného spolku byly ideální kvůli své členitosti a množství komor, které je tvoří. Údajně právě sem docházel i sám Dashwood, který řídil ty nejnáročnější obřady.

A také s jeho smrtí v roce 1781 aktivita organizace v těchto jeskyních pomalu končí. Neznamená to ale, že by zde po sobě nezanechala nějakou stopu. Mnozí senzibilové tvrdí, že v jeskyních je cítit temná energie, která může u některých citlivějších lidí dokonce ovlivňovat zdraví. Skutečně zde řádí paranormální síly?

Někteří badatelé se domnívají, že společenství z 18. století dokázalo tajně přetrvat až dodnes.

JSOU TAM NĚKDE STÁLE?

Je zřejmé, že Hellfire kluby byly po celá desetiletí jedním z největších tajemství zámožné britské společnosti. Politici, umělci, obchodníci, vojáci či bankéři. Ti všichni ho střežili až do konce 18. století, kdy zmínky o nich končí.

Znamená to, že zanikly? Kam ale v takovém případě zmizel majetek a poklady, které měli jejich členové opatrovat? Mnozí konspirátoři věří, že v nějaké podobě existují kluby pekelného ohně dodnes. Má jít o utajovanou síť rozšířenou nejen v Británii, ale i v Evropě a ve Spojených státech.

Cílem je pokračovat v okultních snahách o navázání kontaktu s démony a Satanem a zároveň shromažďovat nejrůznější tajemné vědění. „Kdo ale opravdu ví, co se dělo a možná stále děje v této nejslavnější tajné společnosti,“ potvrzuje nedostatek informací o pekelných klubech Les Hewitt.

Mohli snad členové v čele s Dashwoodem opravdu přijít na kloub některým odvěkým okultním záhadám?

Autor článku: Filip Appl

Foto: friendsofcollett.co.uk, hellfirecaves.co.uk, abartaheritage.ie
Lokalita:
reklama
Související články
od Mirek Brát 12.8.2022 1.1tis
Jisté je, že objev elixíru mládí by změnil svět. Ovšem, ani nechtěná odchylka, oproti původně zamýšlenému produktu, nemusí být úplně nezajímavá. Stalo se to prý v nějaké alchymistické laboratoři v Číně v devátém století. Pravda, elixír mládí to zrovna nebyl. Svět to ale určitě změnilo! Tradičně je citováno, že objev černého střelného prachu mají „na svědomí“ čínští alchymisté […]
od Mirek Brát 12.8.2022 1.7tis
Píše se rok 1942 a v pracovně říšského vůdce SS je stůl pokrytý odbornými články, knihami, ilustracemi a fotografiemi. Jejich společným jmenovatelem je čáp bílý (Ciconia ciconia). Heinrich Himmler je nadšený. Čápi pomohou třetí říši srazit nenáviděnou Anglii na kolena! Čáp bílý je v Evropě velmi oblíbeným ptákem. Každé malé dítě přece ví, že děti nosí […]
od Mirek Brát 11.8.2022 2.1tis
Mohutný hrad v maďarském městě Eger se proslavil hrdinskou obranou proti Turkům v šestnáctém století. Památkou na tuto dobu jsou i rozlehlé hradní kasematy, ve kterých se údajně objevují i záhadné paranormální jevy. Straší zde snad duchové tureckých vojáků, kteří se pokoušeli do hradní pevnosti prokopat? Nutno dodat, že zatímco prvnímu útoku turecké armády hrad […]
od Dalibor Vrána 11.8.2022 2.4tis
Žralok bílý patří právem k nejobávanějším predátorům. Říká se o něm, že je to dokonalý stroj na zabíjení. Ve vodě je rychlý jako střela, má několik řad zubů ostřejších než čerstvě nabroušené nože a stisk jeho čelistí drtí kosti stejně nezastavitelně jako ocelový píst. Dlouhé roky byl pro většinu lidí jen příšerou z legend a […]
od Pavel Polcar 10.8.2022 2.4tis
Život princů a princezen není vždy bezstarostný, možná tak ten v pohádkách, ale v historii jejich životy většinou nekončily příliš vesele. Vypravme se do londýnského Toweru, v němž byli uvězněni princové Edward a Richard. Důvodem jejich uvěznění bylo zabránění stát se králem a zjevným dědicem. V dubnu 1483, kdy zemřel král Edward IV., se nakrátko stal […]