Vilcacora nebo také Uňa de Gato, tedy kočičí dráp, je popínavá rostlina, která si v posledních letech získala mimořádnou oblibu. Stojí za tím její příznivý vliv na lidský zažívací trakt a také její účinek v boji proti depresím.
Rostlina má vynikající výsledky při léčbě žaludečních vředů, zánětů, oparů nebo astmatu. Nejdůležitější ovšem je, že má mít mimořádný potenciál coby lék v boji s rakovinou. Zatím vědci nemají žádnou jistotu, byly však již zaznamenány možné vlivy vilcacory na potlačení růstu nádorů.
To ovšem neznamená vyléčení. Tajemství této indiánům dobře známé popínavky spočívá v alkaloidu izopteropodinu, který má nevídané účinky na lidskou imunitu. Vědci a laboratoře po celém světě nyní zkoumají, co tajemná vilcacora dokáže. Je možné, že právě ona v budoucnu porazí rakovinu?
TAJEMSTVÍ KOČIČÍHO DRÁPU
Vilcacora byla pro západní svět až donedávna neznámá. Teprve v 70. letech minulého století se o ní začínají díky rakouskému vědci z univerzity v Innsbrucku Klausu Keplingerovi šířit báječné zvěsti a odborná veřejnost zbystří.
Rakušan vypráví, že amazonští indiáni dělají s vilcacorou hotové zázraky a údajně dokážou jen díky jejímu odvaru léčit rakovinu. Na počátku všeho stojí příběh bohatého sedmaosmdesátiletého peruánského plantážníka Dona Luise.
V roce 1972 mu lékaři diagnostikují koncové stadium rakoviny plic, situace vypadá beznadějně. Jeden ze synů nemocného starce však požádá o pomoc jakousi bylinkářku. Ta Donu Luisovi doporučí několikrát denně pít nálev z vilcacory.
Po pouhém půl roce údajně rakovina zmizela a pacient se uzdravil. Lze tento příběh považovat za dostatečně věrohodný? Každopádně na jeho základě Keplinger startuje odborné výzkumy, které trvají dodnes. Od té doby si vilcacora vydobyla dokonce i uznání Světové zdravotnické organizace WHO.
MUTAGENY VERSUS VILCACORA
Zajímavý experiment vedený v roce 1993 lékařem Renatem Rizzim na univerzitě v italském Miláně ukazuje, že vilcacora má v lidském těle skutečně prokazatelný účinek proti rakovinotvorným mutagenům. Rostlina je během pokusu podávána kuřákům, v jejichž moči se tyto nebezpečné látky vyskytují.
Po pouhých dvou týdnech užívání tradiční indiánské bylinky se rozbor moči sledovaných osob dostává opět do normálu. Mutageny zkrátka zmizely. Je to znamení naděje, nebo nás vilcacora nakonec zklame? K případné výrobě tolik očekávaného léku na rakovinu zřejmě máme ještě daleko, vilcacora však může být tou nejžhavější stopou.
