Byla to katastrofa srovnatelná s tragédií Titanicu. Potopení parníku RMS Lusitania v roce 1915 přispělo zásadním způsobem ke vstupu Spojených států amerických do první světové války.
Bylo však potopení Lusitanie jen dílem náhody, nebo za touto katastrofou stojí temné intriky vedoucí až Winstonu Churchillovi, tehdejšímu prvnímu lordovi admirality a pozdějšímu britskému ministerskému předsedovi?
Lusitania byl luxusní zaoceánský parník, který byl spuštěn na vodu v roce 1907. V letech před vypuknutím první světové byla Lusitania držitelem ceněných Modrých stuh za přeplutí Atlantického oceánu v rekordních časech.
Jméno Lusitania odkazuje na stejnojmennou římskou provincii nacházející se v antice na území dnešního Portugalska.
Varování inzerátem
Dne 7. května 1915 byla Lusitania nedaleko irského pobřeží torpédována německou ponorkou U 20. Loď se potopila během osmnácti minut, zahynulo 1195 lidí. Před plavbou na lodi, v době zuřící námořní války mezi Německem a Velkou Británií, byli cestující varováni i speciálním novinovým inzerátem, jehož vydání zaplatila německá ambasáda ve Washingtonu.
Kromě pasažérů převážel parník i větší množství ručních zbraní. Tuto skutečnost považovalo německé námořní velení za rozhodující pro zdůvodnění ponorkového útoku na parník.
Mocenské hry
Při potopení Lusitanie zahynulo i 128 Američanů. I zatím neutrální Spojené státy tyto oběti přesvědčily o nutnosti začít zásadně přehodnocovat svoji izolacionistickou politiku a zvážit vstup do první světové války po boku států Dohody proti Německu.
Právě fakt, že tato námořní katastrofa pomohla zásadně změnit poměr sil na bojišti první světové války, přispěl k rozvoji konspirační teorie, která ukazovala na Winstona Churchilla.
Ten se totiž velmi snažil, aby USA do války vstoupily. V některých rozhovorech měl i mluvit o záměrném přilákání lodí s pasažéry z neutrálních zemí v naději, že tím uspíší vstup USA do války.
Konspirační teorie
V konkrétním případě Lusitanie se dokonce hovoří o tom, že parníku nebyl britskou admiralitou úmyslně poskytnut adekvátní ozbrojený doprovod. Ještě krajnější varianty konspirací spekulují o tom, že Britové mohli parník cíleně navést na kurz, kde bylo velké riziko ponorkového útoku.
Pravdou je, že po katastrofě si britská admiralita „umyla ruce“ a obviněn byl pouze kapitán Lusitanie, že zanedbal bezpečnostní opatření. Konspirační teorie spojené s potopením Lusitanie kolují i nyní, více než sto let od této tragické události.
