26. listopadu 1977: Televizní vysílání v částech jižní Anglie přerušuje údajná mimozemská bytost Vrillon, vyzývající k odzbrojení.
Domů     Paranormální jevy
Kontakty s duchy: Podvod, nebo šance promluvit si se zesnulým?
Jiří Nechanický
od Jiří Nechanický 11.11.2022
3.2tis
Nejčastější pojetí seance je takové, že osoby sedí v kruhu.
330
SDÍLENÍ
3.2tis
ZOBRAZENÍ

Umí se během seance spiritistická média dohovořit s mrtvými? Jaké postupy používají, co během seance cítí a jak je doporučené se ptát? Ale co když jde jen o skupinový trans či halucinace?

A je kontakt se záhrobím bezpečný? Záhady a mystéria vám prozradí, proč není dobré vyvolávat Satana či Boženu Němcovou!

V místnosti osvětlené jen svíčkou se sejde pětice napjatých mladých lidí. Nikdo pořádně neví, co bude následovat. „Má někdo nápad, koho budeme vyvolávat?“ zeptá se kdosi. Když se dohodnou, nakreslí na zem kruh a sfouknou svíčku. Zakrátko se z pokoje ozvou vyděšené výkřiky…

Na seance se používají nejrůznější, často doma vyráběné podložky. Rituály mají dlouhou historii sahající až do středověku. K účasti je potřeba více osob. Nejčastější pojetí seance je takové, že osoby sedí v kruhu. Obdobné druhy rituálů praktikují i vyznavači satanismu. Seance jsou oblíbeným tématem i tvůrců sci-fi či obdobných napínavých děl. A jsou často vyhledávanou kratochvílí i mladší generace.

Kde leží tělo obchodníka?

Spiritistické seance mají mnohaletou historii. První zdokumentovaný případ komunikace s duchy pochází z roku 1848. V americkém městečku Hidesville nedaleko New Yorku dcery jistého farmáře Foxe údajně komunikují s duchem podomního obchodníka pomocí klepání.

Duch jim prozradí, že byl v domě zavražděn a kde leží jeho ostatky. Ty pak rodina opravdu najde!

Kardec na výsluní

Za největšího průkopníka seancí však dnes považujeme francouzského profesora fyziky Hippolyta Léona-Dénizarda Rivaila (1804–1869), který má spiritismus vědecky prozkoumat. Absolutně mu propadne a pod pseudonymem Allan Kardec sepíše pět knih o kontaktech se záhrobím. Vyjdou mu mezi lety 1857 až 1868.

Na seance se používají nejrůznější, často doma vyráběné podložky.

Byla to legrace…

„Ve svém životě jsem vyvolávala duchy nespočetněkrát, ale „něco“ se stalo pouze třikrát a věřte, nebylo o co stát,“ popisuje 18letá studentka Martina ve svém blogu. Její zkušenosti jsou strašidelné. „Bylo nám kolem osmi až devíti let.

I přesto jsme si troufli na něco tak velkého a nebezpečného, jako je vyvolání Satana. Během „seance“ se nic nedělo… Vlastně to byla celkem legrace a my jsme se tomu smáli.“

Nevyvolávejte Satana!

„Byli jsme na to tuším čtyři. Ještě ten den večer se ale stalo něco nečekaného,“ pokračuje Martina. „V tom sklepě, kde jsme to uskutečnili, začalo hořet. V té době jsem si to vůbec nespojovala. Po nějaké době mi došlo, že to asi nebyla pouze náhoda.“ I přes tuhle nedobrou zkušenost zkouší vyvolávání padlého anděla ještě jednou.

To se přihodí o trochu menší nehoda. Seanci přeruší rodič a na zdi po ní zůstane obrys lidské postavy, který údajně později nejde zamalovat. „Satana nikdy nevyvolávejte, říká se, že už se ho nikdy nezbavíte,“ varuje dívka.

Rituály mají dlouhou historii sahající až do středověku.

Na Němcovou také zapomeňte

Poslední zajímavou zkušenost zažije Martinina při vyvolávání ducha spisovatelky Boženy Němcové (1820–1862). „Já jsem nic neviděla, nic jsem necítila, ale jedna holka najednou začala ječet. Rychle rozsvítila, ale nikdy jsem z ní už nedostala, co se stalo.“ Vyděsí snad dívku tajemná atmosféra, nebo má skutečně kontakt s duchem slavné spisovatelky?

Může vás literátka zmrzačit?

Pokud ano, může hovořit o štěstí, že z toho vyšla se zdravou kůží. Podle další blogerky totiž duch Boženy Němcové několik spiritistů zmrzačil: „Prý není dobré vyvolávat Boženu Němcovou – její duch už údajně několik lidí připravil o rozum.

Co je na tom pravdy, nevím, ale já bych to pro jistotu nezkoušela.“ Jde jen o povídačky, nebo je na nich stín pravdy? A může být duch vůbec člověku nebezpečný?

K účasti je potřeba více osob.

Potřebujete magický kruh!

„Magický kruh ochranný, tak nezbytný při magických úkonech evokačních, jest při spiritistických seancích pouze naznačen kruhem všech, nebo jen některých účastníků, spojených navzájem prostým podáním rukou, nebo dotykem prstů na desce stolu,“ popisuje právník a esoterik Oldřich Eliáš (1895–1941), autor knih Úvod do magie či Mrtví se mstí.

Jste odkázáni na milost a nemilost

Také moderní spiritisté doporučují spojení rukou v kruhu, nakreslení kruhu například křídou na podlahu a provádění seance v něm či alespoň načrtnutí kruhu prstem do vzduchu. Eliáš ovšem mírně skepticky upozorňuje, že „ochranný význam takového kruhu jest minimální, takže účastníci seancí jsou odkázáni většinou na milost a dobrou vůli sil manifestujících se prostřednictvím média“.

Jde jen o sugesci?

Experiment s vyvoláváním zemřelého člověka se rozhodne vyzkoušet britský iluzionista Derren Victor Brown (*1971). Pozve si 12 studentů, kteří podle jeho dotazníku nejvíce odpovídají svými charaktery lidem, co se zúčastňují spiritistických seancích ve viktoriánské době.

„Museli být ochotní uvěřit v paranormální jevy. Provedl jsem s nimi několik testů, abych věděl, jaké mají předpoklady podléhat sugesci, a museli mít chuť se seance zúčastnit.“

Obdobné druhy rituálů praktikují i vyznavači satanismu.

Pohádka o sebevraždě

Brown se domnívá, že viktoriánská média využívala podvodné techniky, aby přesvědčila lidi, že komunikují s duchy. Vymyslí si proto historku o hromadné sebevraždě studentů vedených údajně jedním z nich – Nicholasem Gaddem.

I ten je ale vymyšlený, což účastníci pokusu netuší. Seance se odehrává v místě, kde k údajné sebevraždě v roce 1974 došlo. Iluzionista vypráví příběhy o setkání s duchy v tomto domě, aby navodil potřebnou náladu.

Tady bydlí duchové!

Brown je velice dobře připravený, má dokonce fotografie účastníků sebevraždy. Využívá emocí vysokoškoláků, některé důkazy vymýšlí za pochodu podle jejich reakcí a chytrými manévry je postupně přesvědčuje o tom, že v domě skutečně bydlí duchové.

Z fotek třeba sestaví obrazec a navádí je po něm tak, aby většina z nich skončila u fotografie jedné konkrétní osoby – dívky jménem Jane.

Dokonalý klam

„Věděl jsem, že tak zaseju semínko. Také jsem věděl, že seanci vytvoří už účastníci sami,“ vysvětluje Derren Brown svůj postup. Na konci experimentu po úspěšné seanci, při které se vybraná studentka napojí na údajného ducha domnělé zemřelé, celý podvod vysvětlí.

Přivede i herečku, která je na fotce představena jako Jane. Jde tedy o klam, při seanci se nemohla studentka napojit na mrtvou Jane, protože žádná taková mrtvá není. Je Brownův pokus pádným argumentem pro to, prohlásit všechny spiritisty za podvodníky, nebo někteří z nich skutečně komunikují se zásvětím?

Seance jsou oblíbeným tématem i tvůrců sci-fi či obdobných napínavých děl.

Duchařina je dobrý byznys

„Spiritismus jest nejen teoretickou naukou, nýbrž i praktickým uměním, pokud dává návody a popisuje prostředky k dosažení svého pojmového účelu: vejíti ve styk s oddělenými lidskými duchy,“ tvrdí Eliáš.

V první polovině 20. století je jeho názor jistě přesvědčivější než dnes. Přesto žije spousta lidí, kteří se pod myšlenku spiritismu ochotně podepíší. Například současné britské médium Janye Wallaceová, která na sociální síti Twitter zprostředkovává komunikaci s duchy slavných osobností.

Díky ní víme, že před pár lety nečekaně zesnulý popový král Michael Jackson (1958–2009) nikoho ze své smrti neviní.

Jde jen o kšeft?

Potichu prý nezůstane ani frontman kapely Nirvana Kurt Cobain (1967–1994). Lituje, že mu drogy znemožnily cítit hudbu. „Mrzí mě, že jsem nechal drogy, aby mě připravily o vášeň v hudbě. Hudba mě držela naživu.

Když ve mně zemřela, zemřel jsem i já.“ Hodnověrnost podobných prohlášení trochu kalí fakt, že Wallaceová ze svých senzací již vytěžila několik knižních trháků a vlastní prosperující okultistický obchod v Londýně.

Jde spiritistům jen o byznys, nebo se někteří z nich rozhodli své nadání zpeněžit stejně jako profesionálové v jakémkoli jiném oboru?

A jsou často vyhledávanou kratochvílí i mladší generace.

Když srdce přestane tlouct

Ačkoli spiritismus vyvolává nejednu pochybnost, nad některými příběhy se tají dech. Američanka Melissa Galková (1987–2004) měla smrtelnou autonehodu. „Držel jsem ji za ruku, než upadla do kómatu, a říkal jí, že všechno bude dobré,“ popisuje její otec Gary, „když ztratila vědomí, položil jsem jí dlaň na srdce a cítil, jak přestává tlouct.“ Smrt dívky zasáhne celou rodinu a Galkovi od té chvíle neustále vnímají v domě její přítomnost.

Pozůstalí vhání slzy do očí

„U mě to byly vždycky jenom pocity. Jako by vešla do místnosti. Jako by mě chytila za rameno. Jako by volala moje jméno… Ale moje mladší dcera Heather ji dokonce třikrát viděla!“ vypráví Gary Galka. Tento profesí elektroinženýr se rozhodne vytvořit přístroj pro komunikaci s Mellisou.

To se mu podaří, nazve ho podle důležitých životních dat dcery Mel-Meter 8704 a zaznamená na něj prý její vzkaz: „Ahoj tati, miluju tě!“ Metoda podobného záznamu elektromagnetických ruchů a jejich překladu se označuje jako EVP (zkratka z anglického „electronic voice phenomen“ – fenomén elektronického hlasu). Zdali ale na těchto záznamech skutečně slyšíme duchy, je dodnes velkou otázkou.

Foto: Pixabay
reklama
Související články
od Jiří Nechanický 25.11.2022 1.7tis
O tom, že sexuální energie a libido má nad lidmi velkou moc, není třeba pochybovat. Bylo by proto podivné, kdyby se toho temné bytosti nepokusily využít. Zejména proto, že náboženské předsudky podporované řadou církví v lidech dlouhodobě vyvolávaly strach ze sexuality. Vštěpování negativních pocitů ze sexu a potěšení je spolehlivou cestou, jak otevřít dveře bytostem, které nás pohltí. Počáteční […]
od Dalibor Vrána 22.11.2022 3.2tis
Roku 2017 se čtveřice přátel v Los Angeles vydává k nápisu Hollywood! Stoupají po kopci Mount Lee, jeden z nich ale uklouzne a od skupinky se oddělí. Když se pak vrací, je bílý jako stěna. Právě prý viděl blonďatou ženu v šatech jako ze 30. Let a v podpatcích. Její kroky nevydávaly žádný zvuk… Narazil […]
od Dalibor Vrána 21.11.2022 2.7tis
Jarní den na pláži v japonském městě Zuši. Nebe je lehce zatažené a pod světle šedými mraky pózuje čtyřletá holčička. Je tam sama se svým tatínkem. Když později večer doma otec fotky prohlíží, málem vykřikne úlekem. Co to proboha za jeho dcerou je? Možná tam nakonec nebyli jen oni dva! Japonsko, prefektura Kanagawa, město Zuši. […]
od Mirek Brát 19.11.2022 2.5tis
Dominantou skotského Edinburku je tamní hrad. Patří k němu množství zajímavých historických reálií i nespočet duchařských příběhů a legend. V jedné z nich hraje hlavní úlohu dudák a jeho nástroj. Nešťastník posloužil jako průzkumník rozsáhlých podzemních prostor. Co o této události vlastně víme? Historikové předpokládají, že první opevnění v Edinburku bylo vybudováno již v sedmém století. Postupem […]
od Mirek Brát 19.11.2022 3.2tis
Smířlivý imperativ „Odpočívej v pokoji!“ zřejmě neplatí pro polského šlechtice Stanislawa Warszyckého (1600-1680). Sám ďábel prý vtáhl tohoto magnáta do pekla. Už však neměl dostatek  sil, aby mu zabránil v návratu na jeho statky. Toulá se prý po nich v podobách černého psa a bezhlavého jezdce! Stanislaw Warszycki byl známý svojí loajalitou ke králi a […]