Kontroverzní techniku nazvanou holotropní dýchání vytváří v polovině 60. let 20. století americký psychiatr českého původu Stanislav Grof (*1931). Metoda má řadu stoupenců, ale také mnoho odpůrců z řad odborníků.

Některým se může zdát zcela unikátní a přelomová, na jiné působí bláznivě, možná až nebezpečně. Terapie holotropním dýcháním probíhají ve skupinách. Účastníci se rozdělí do dvojic, přičemž jeden z nich dýchá a druhý na něj dohlíží, případně mu asistuje.

Pod taktovkou terapeuta a za doprovodu hudby provádějí pacienti vleže kontrolované dýchání – hluboké, intenzivní, či zrychlující se. Anebo dech naopak zadržují. Jak to může být prospěšné pro jejich zdraví?

NEUVĚŘITELNÉ ZÁŽITKY

Podle Grofovy teorie si pacienti takovýmto postupem navodí změněný stav vědomí, ve kterém mohou dosáhnout sebeuvědomění, sebepoznání a získat transpersonální zážitky (zážitky mimo vlastní fyzické tělo).

Lidé praktikující holotropní dýchání například popisují, jak se vtělili do zvířete, nebo se ocitli ve středověku. Dokonce někdy uvádějí přesné informace, které by normálně nemohli vědět! Mnoho z nich vypráví o zážitcích z doby kolem vlastního narození.

Podle expertů na tuto metodu je to důkaz, že holotropní dýchání vede k mimosmyslovému vnímání, poznání sebe sama, či prožití zapomenutých situací, které následně mohou pomoci například odstranit soudobá traumata. Co je na tom pravdy?

DRAMATICKÉ TERAPIE

Už samotná osobnost profesora Stanislava Grofa je velmi zajímavá. Svou kariéru totiž začíná zkoumáním vlivu drog na lidský organismus a sám při tom experimentuje s halucinogenní drogou LSD. Metodu holotropního dýchání pak zakládá spolu se svou ženou Christinou.

Ovšem zde již drogy vynechává. Podobně jako jiné techniky je i tato založena na víře ve vlastní léčebné schopnosti těla, které se musí aktivovat. Pacienti dýchají dle pokynů terapeuta, soustředí se na své nitro a v něm probíhající procesy.

Často u nich dochází k samovolným motorickým projevům. Prostředí, v němž holotropní dýchání probíhá, je proto vždy bezpečné, aby se nikdo nezranil. Ovšem holotropní dýchání má i další úskalí. Podle terapeutů se může stát, že klienti pocítí křeče, nevolnost, nebo začnou zvracet.

Takové jevy jsou však podle Grofa v pořádku – mají prý léčebný efekt. Ne každý však tuto kontroverzní techniku uznává, a někteří odborníci před ní dokonce varují!

JE METODA NEBEZPEČNÁ?

Metoda má pomoci od psychických bloků, stejně jako má ulevovat v případech některých zdravotních komplikací. Může se používat při rekonvalescenci, nebo při odvykání alkoholu a nikotinu. „Trpěla jsem astmatem a teď zpětně můžu říci, že jsem se ho zbavila,“ tvrdí například jedna z účastnic kurzu, který probíhal v Německu.

Skeptikové však namítají, že holotropní proces vyvolává v mozku hypoventilaci, a tedy překysličení. Dochází tak k metabolickým změnám v mozku, jež vedou k halucinacím. Ty ale Grof a jeho stoupenci vysvětlují jako zážitky skutečné.

Podle odpůrců má prý metoda škodlivý vliv na mozkové buňky, a může vyvolat i psychické poruchy. Její zastánci ovšem namítají, že tělo disponuje určitými mechanismy, které mu zajišťují adekvátní množství kyslíku a žádné poškození tak nehrozí.

Sami navíc zdůrazňují, že holotropní dýchání musí být prováděno pod dozorem odborníků! Speciální technika má přísná pravidla, jež určují, kdo smí holotropní dýchání praktikovat. Je tedy dostatečně bezpečná?

A můžeme věřit, že získané zážitky během této terapie jsou skutečné a pomohou nám zbavit se problémů?