Jak známo, Keltové si stavěli svá posvátná obětiště a svatyně na místech se silnými energetickými zónami a tato místa potom využívali i naši předci k následné stavbě kostelů, kapliček či panských sídel.

Někde tyto energetické body byly také místy, na kterých docházelo k různým zjevením.

Jedním z takových je i studánka na vrchu Děd u Berouna. V r. 1723 spatřil pasák Matěj starce vysoké postavy v bílé říze, jak se omývá vodou z pramene.

Má se za to, že to byl druid, keltský kněz, který jakoby upozorňoval pasáka na význam vody z této studánky.

Když záhy došlo k uzdravení několika poutníků vodou ze studánky a v témže místě prý i k několika dalším zjevením Panny Marie, sv. Jana Křtitele či sv.

Kryštofa, byla nad studánkou postavena dřevěná kaplička a stala se poutním místem, nazývaným „U Boží vody“. Ale stařec v bílém se objevil ještě několikrát nejen prostým lidem, ale i panstvu z Valdeka a Komárova.

I když za reforem císaře Josefa II. byly poutě zakázány, studánka se zázračnou vodou nebyla zapomenuta a dokonce se dočkala v 19. století kamenné kaple věnované Panně Marii.

Odkaz na Kelty v této krajině by nebyl ničím neobvyklým, neboť všade kolem byla jejich centra. Jde například o Tetínské skály, vrch Damil apod. včetně nejrozsáhlejší jejich enklávy u nás, tj. Hradiště u Stradonic.

A tak může být jen otázkou času a souhrnu událostí, kdy se keltský druid, pokud bude mít potřebu nám něco sdělit, opět objeví u studánky, nebo na jiném, dosud neznámém místě této krajiny se silným energetickým polem.