S výstavbou několika kostelů na severu Etiopie začal ve 12. století král Lalibela, kterého k tomu měl inspirovat sen. V něm se mu prý zjevil Bůh, který mu to přikázal. Jak to bylo ve skutečnosti?

Křesťané a muslimové svádějí ve 12. století nelítostné boje o Jeruzalém, ve kterém mají stoupenci obou náboženství posvátná místa. Ve stejné době se v daleké Etiopii král Lalibela probudí ze zvláštního snu.

V něm k němu údajně promluvil samotný Bůh a oznámil mu, že budoucnost svatého města je ohrožena jinověrci:

„Byl jsi proto vybrán, abys založil město, které se stane novým Jeruzalémem.“ Lalibela si prý zprávu vezme k srdci a nechá v horách na severu Etiopie, asi 350 kilometrů od hlavního města Addis Abeba, vystavět komplex kostelů, který je dnes nazýván jeho jménem. S místem je spjato mnoho záhad.

Pomoc z nebes

V Lalibele je dnes k vidění celkem 11 kamenných kostelů, které se nacházejí blízko sebe. Zdobí je svaté obrazy a v některých případech také schránky připomínající oltáře. Rozhodně nejde o obyčejné budovy postavené z cihel od základů.

Stavby byly totiž vytesané z vrchu dolů jako monolity do skal. Historici odhadují, že na stavbu kostelů bylo potřeba až 40 000 dělníků.

„A navíc se domnívají, že jejich stavba musela trvat podstatně delší dobu, než byla doba panování krále Lalibely,“ dodává český badatel Libor Čermák (*1978).

Podle legend v noci k rozpracovaným kostelům přilétali andělé, kteří následně pomáhali s jejich výstavbou. Právě díky nim prý byly dokončeny ještě za vlády krále Lalibely. Je něco takového opravdu možné?

Zapojili se do práce také templáři?

Podle vědců stavby vybudovali ve 12. a 13. století dělníci. Nejdříve prý u každého kostela museli vyznačit, kde vznikne. Následně podél těchto obrysů vysekali ve skalách příkopy. Tím vznikl monolit v podobě budovy kostela.

Pak dělníci do monolitu prorazili dveře a vysekalicelý vnitřní prostor, včetně oken a nejrůznějších ozdob. Kdo přesně kostely stavěl, neníznámo. Možná to byli otroci, případně dobrovolníci z řad afrických křesťanů.

A ruku k dílu údajně přiložili i templářští rytíři. Napovídá tomu prý fakt, že jeden z kostelů, sv. Jiří, byl vybudován do tvaru rovnoramenného kříže. Pohled na jeho střechu tak připomíná templářský kříž.

Na druhou stranu žádné historické záznamy o účasti templářů na stavbě kostelů nehovoří.

Nacházejí se zde poklady?

Komplex kamenných monolitických kostelů je rozdělen do tří oddílů. Dva jsou pojmenovány podle významných míst v životě křesťanského spasitele Ježíše Krista – Betlém, místo jeho narození, a Jeruzalém, místo jeho skonu. Třetí část pak tvoří kostel sv. Jiří.

Celá oblast je propojena mnoha podzemními tunely, které vedou též do okolí. Zřejmě jde o tajné únikové chodby. V nejnižším podlaží se pak údajně nacházela kanalizace, v jiných prostorách bylyprý zase uloženy zásoby jídla.

Kostely byly tedy jen těžko dobyvatelné. Kvůli jejich strategické poloze je nešlo odstřelovat ani podkopat. Zarážející však zůstává skutečnost, že Etiopie byla v době panování krále Lalibely klidná a poměrně dost izolovaná.

Proti čemu tedy byla namířena bezpečnostní opatření? Často se spekuluje, že do zdejších prostor byly převáženy cennosti z muslimy obléhaného Jeruzaléma. Dodnes se je snaží nalézt celá řada hledačů pokladů.