Málokdo ví, že jedna z nejzáhadnějších loupeží všech dob se odehrála už v roce 1907 v irském Dublinu. Tehdy zmizely z jedné věže tamního hradu smaragdy, rubíny a diamanty tvořící irské korunovační klenoty. A zmizely definitivně. Dodnes není jasné, jak krádež vlastně proběhla, a především kdo za ní stojí.

Je středa 3. července 1907. Po schodech v hradní věži stoupá služebná, aby zkontrolovala, zda je kancelář, ve které se nachází i trezor s klenoty, v pořádku. Čeká ji ale překvapení. Dveře do kanceláře jsou doširoka otevřené.

Uklízečka o tom rychle podává zprávu, která se dostává až k anglickému genealogovi a vikářovi dublinského hradu siru Arthuru Vicarsovi (1862–1921).

Ten je ovšem mimo hrad, a odpovídá proto pouze podivným ledabylým vzkazem, ve kterém ani nedává žádné pokyny. O tři dny později pověřuje vikář jednoho ze svých asistentů, aby do trezoru uložil jeden vzácný artefakt, a dává mu klíč.

Když ten ale přijde do kanceláře a odemkne sejf, čeká ho překvapení. Cennosti, které v něm byly, jsou pryč. Co se tehdy stalo? Mohl být do všeho zapletený sám Arthur Vicars?

Zradila ho milenka?

Vyšetřování probíhá několik měsíců, ale nepřinese žádné výsledky. Po vzácných klenotech z pokladnice v dublinském hradu se slehla zem. Neobjevili se ani žádní svědci. Jedna teorie hovoří o tom, že byl Vicars někým vydírán.

Bál se možná o svůj život nebo o životy svých blízkých, proto během noci sejf vykradl a klenoty předal někomu třetímu.

Vysvětlovalo by to prý jeho podivné nervózní chování a neochotu celou záležitost řešit v okamžiku, kdy uklízečka nahlásila odemčené vstupní dveře. S další hypotézou přichází v roce 1912 londýnské noviny.

Vicars měl údajně před lety milenku, které na její nátlak vyrobil kopii klíče k trezoru. Ta ho však podvedla a s naloupenými drahokamy uprchla zřejmě do Paříže. Za toto tvrzení Vicars noviny úspěšně zažaloval. Jenže ani to spekulacím nezabránilo. Existovali kromě něj i jiní podezřelí?

Byla v tom politika?

„Krádež vykazovala všechny znaky zapojení někoho zvnitřku. Sám král odsoudil policii v Dublinu za neschopnost celý zločin vyšetřit.

Nicméně ani těm nejlepším detektivům Scotland Yardu se nepodařilo najít jakoukoliv stopu,“ popisuje okolnosti vyšetřování irský historik Tomás O’Riordan. V současnosti nejrozšířenější teorie říká, že za vším stál další správce hradu Ir Francis Shackleton. Ten sice není po krádeži obviněn, ale o pár let později se dostává do vězení kvůli jiným podvodům.

Po propuštění si mění jméno a dožívá ve městě Chichester. Pokud on ukradl drahokamy, proč by s nimi ale okamžitě někam nezmizel? Sám Vicars ve své závěti píše, že je přesvědčen o Shackletonově vině a o tom, že je všechno jen podivná politická hra.

„Má práce a můj celý život byl zničen tímto krutým neštěstím, podlými a ničemnými činy irské vlády,“ napsal bývalý vikomt.  

Krutá smrt

Zatímco teorií o celé krádeži je dodnes mnoho, žádné přímé důkazy, které by ukazovaly na Vicarsovo zapojení, neexistují. Komise, která celý případ vyšetřovala, se nepochopitelně zaměřila pouze na vikáře a konstatovala, že zanedbal své povinnosti.

Muž je donucen rezignovat na svou funkci a nakonec se stěhuje z Dublinu pryč. Do konce života je ale pronásledován novináři i nenávistnou veřejností. V roce 1920 je ve svém domě v Kilmorn přepaden útočníky, kteří se snaží dostat do jeho trezoru.

V roce 1921 ho příslušníci IRA (irští partyzáni, kteří vedli boj proti britské nadvládě–pozn. red.) dokonce unesou a nakonec zastřelí před jeho manželkou. Policie ho nachází mrtvého s cedulí „informátor“ kolem krku.

Byl opravdu zločincem, který se zapletl s příliš mocnými silami? Nebo se stal pouze obětním beránkem – figurkou ve velké hře někoho jiného?