Do Paříže se v roce 1867 sjíždějí vědci a zvědavci z celého světa! Koná se zde Všeobecná výstava, na které lidé mohou zhlédnout různé unikátní předměty, vynálezy, nápady i artefakty. Tento ročník se stane výjimečným.
Francouzský archeolog Eugene Boban (1834–1908) zde totiž představí dva unikátní archeologické kousky – lidské lebky z čirého křišťálu, jež jsou údajně staré několik tisíc let! Svět ještě nikdy nic podobného nespatřil.
Lidé jsou jimi fascinováni a nemohou z nich spustit oči. „Je to jedno z nejúžasnějších děl, které dávní lidé kdy vyrobili,“ prohlašuje Boban. Za nějakou dobu se začne hovořit i o tom, že ani nemusí být dílem člověka… Koho tedy? Kde Boban k těmto předmětům přišel?
Laciné padělky?
Křišťálové lebky si Boban přivezl ze Střední Ameriky. Právě do ní a zejména pak do Mexika se v 2. polovině 19. století začnou sjíždět archeologové z celého světa. Rázem jsou odsud hlášeny různé zajímavé objevy.
Ovšem jejich důvěryhodnost z dnešního pohledu není příliš veliká. Tyto archeologické vykopávky nejsou zdokumentované a znalost předkolumbovské kultury dávných indiánů v té době také není nijak valná.
To vše přispívá k tomu, že kvete obchod s napodobeninami vzácných artefaktů. Poté, co Boban záhadné křišťálové lebky proslaví, začne o nich být slyšet i na dalších místech. Nelze určit, kolik se jich celkem najde, může se však jednat i o několik desítek.
Všechny údajně pocházejí z archeologických vykopávek v Americe. Mnohými jsou tak označovány za padělky, které nebyly vyrobeny v dávných dobách, ale v současnosti za účelem vyvolání senzace a následného prodeje. Mnoho lebek takovými falzifikáty opravdu je.
Jiné však mohou být skutečně až několik tisíc let staré. Především tedy jedna, která se najde o něco později…

Lebka zkázy
Přichází rok 1924 a temperamentní britský badatel Frederick Albert Mitchell-Hedges si z ruin bývalého mayského města Lubaantunu ve Střední Americe přiváží tajemný předmět. Je to křišťálová lebka o velikosti lidské hlavy.
Oproti těm dříve nalezeným je větší a má pohyblivou čelist! Stane se nejzáhadnější křišťálovou lebkou, která se kdy našla. Nicméně Mitchell-Hedges v té době její existenci tají. Svět se o ní dozvídá až po jeho smrti v roce 1959 ústy jeho adoptivní dcery Anny.
Právě ona měla s otcem tuto křišťálovou lebku objevit. Záhadologové i vědci jsou uchváceni jejími tvary, jež do detailu odpovídají anatomickým parametrům lidské lebky. Nese na sobě dokonce i všechny drobné nerovnosti, které lidé na hlavě mají.
Kdo mohl tak dokonalý předmět, který Mitchell-Hedges ještě za života nazve „lebka zkázy“, zhotovit? Byla to slavná mayská civilizace, která na území Mexika a Střední Ameriky pobývala v letech 2500 př. n. l.–1697?
Mayové by ji vyráběli 300 let!
„Dodnes nikdo neví, kdo ji vyrobil, jak je stará ani odkud původně pochází. Existuje jen spousta teorií,“ prohlašuje současný americký spirituální učitel Drunvalo Melchizedek. Mitchell-Hedges věřil, že lebka zkázy je stará nejméně 3600 let.
Vědci jsou však proti – ačkoli Mayové byli geniálními staviteli i matematiky, na výrobu tak dokonalé křišťálové lebky neměli potřebnou technologii.
V 70. letech 20. století začne lebku zkázy na popud Anny zevrubně studovat americký konzervátor Frank Dorland s týmem vědců z laboratoří v kalifornském městě Santa Carla. Jeho zjištění je překvapující:
„K vytvoření křišťálové lebky tak dokonalého tvaru mohlo dojít leštěním krystalu pomocí písku a vody. K tomu by však Mayové potřebovali 300 let! Lebku tak mohli do současného tvaru leštit po mnoho generací.“ Stáří lebky se vědcům určit nepodaří.
Nicméně neshledají na ní ani jedinou stopu po moderním nástroji, což podpoří teorii o tom, že skutečně pochází z dávných dob.

Vysílá světelné paprsky!
Dorland dokáže, že lebka disponuje luminiscenčními vlastnostmi – dokáže vytvářet své vlastní světelné pole. Nejvíce šokující objev však učiní náhodně, když si jednoho večera lebku prohlíží u krbu a zahledí se do jejích očních důlků.
V nich najednou zahlédne plameny a tenké světelné paprsky, podobající se laserům, ze kterých nemůže spustit oči. Bere si lebka z jeho vědomí v tu chvíli nějaké informace, či mu nějaké zprostředkovává?
Pokud by lebka zkázy byla novodobým padělkem, dokázala by z očních důlků vysílat hypnotizující světelné paprsky? Co když je jen částí celku, představující nám neznámou technologii?