Píše se rok 1933 a baron Georg Günther von Forstner (1882–1940), bývalý kapitán německé ponorky U-28 z bojů 1. světové války, usedá k rozhovoru s novinářem. Chce vypovědět příběh, který ho budí ze spaní už skoro 20 let…

Příběh zkázy britského parníku Iberian, k níž dochází nedaleko Irska 30. července 1915, po mohutném torpédování.

Podvodní střely vysílá právě ponorka U-28, z jejíž velitelské věže von Forstner dalekohledem pozoruje, jak se příď lodi naklání nahoru, a celý ocelový kolos začíná klesat ke dnu Atlantického oceánu.

Asi 25 vteřin po jeho úplném potopení se ozývá mohutná exploze, způsobená pravděpodobně výbuchem lodního kotle. Ta ale kromě sloupu vody vyhodí nad hladinu ještě něco jiného – neznámé mořské monstrum!

„To zvíře mělo asi 20 metrů na délku, tvarem těla připomínalo krokodýla. Mělo silné páry předních a zadních nohou uzpůsobených k plavání, protáhlá hlava byla směrem k čelistem zploštělá,“ říká von Forstner.

Záhadného tvora pozoruje cvičeným vojenským okem za jasného dne na vzdálenost 100–150 metrů, po dobu asi 15 sekund. Co tehdy kapitán viděl?

Další svědci nepřežili

Francouzský zoolog Bernard Heuvelmans (1916–2001), řadí von Forstnerovo svědectví k těm nejdůvěryhodnějším v historii kryptozoologie. A když to prohlásí muž, který je považován za zakladatele tohoto oboru, je potřeba zpozornět.

Heuvelmans sám napsal uznávanou knihu o mořských plazech a myslí si, že tudy vede cesta k identifikaci netvora. Na základě detailního popisu zoolog soudí, že by mohlo jít o přeživší exemplář Thalattosuchia, gigantického pravěkého mořského krokodýla.

Skeptikové ale tak nadšení nejsou a nabízí nejjednodušší možnou protivariantu – von Forstner si vše vymyslel!

Podle něj stvoření vidělo ještě dalších sedm členů posádky ponorky, jenže šest z nich se nedožilo konce války, čili nemohli jeho slova nijak potvrdit ani vyvrátit.

Jediný přeživší údajný svědek, kuchař Robert Maas, se o incidentu nikdy nikde nezmíní, stejně jako 61 námořníků z parníku Iberian, kteří z bitevního pekla dokázali vyváznout.

Ti ale pochopitelně v těch okamžicích měli na starosti úplně jiné věci, než koukat, kde co lítá… Navíc, proč by si von Forstner, člen váženého aristokratického rodu sloužícího v armádě po generace, podobnou historku vymýšlel a riskoval poškození dobrého jména?

Můžeme tak ve finále pouze spekulovat, úplnou pravdu znají nejspíš jen temné hlubiny Atlantiku…