Druhá světová válka přinesla lidem žijícím na českém území mnoho utrpení a s nacisty je dodnes spojováno mnoho záhad. Jednou z nich je i poslední větší bitva na českém území, kterou svedli sovětští vojáci s již poraženými nacisty.

Proč mnozí pamětníci při vzpomínce na tuto krvavou událost pouze nechápavě vrtěli hlavou?

Z rozhlasu se ozve rozhodný hlas: „Nepřátelství oficiálně skončí minutu po půlnoci v úterý 8. května.“ Celému světu to oznamuje britský premiér Winston Churchill (1874–1965) a za Velkou Británii tím oficiálně ukončuje válku proti nacistickému Německu.

Jenže na některých místech se nacisté odmítají vzdát a boje nadále pokračují. V době kapitulace se jihovýchodně od Příbrami v oblasti Slivice-Milín-Čimelice nachází jednotka německého generála Carla von Pückler-Burghausse (1886–1945).

Jde o několik tisíc mužů, kteří moc dobře vědí, že je s velkou pravděpodobností čeká zajetí sovětskou armádou. Tou sovětskou armádou, která si nedělala velkou hlavu s nějakými válečnými konvencemi a zajaté nacisty často rovnou střílela.

Jenže Němci nejsou o nic lepší. Frustraci z porážky si vybíjí na civilním obyvatelstvu, což vede až k útoku partyzánů na jejich opevněné pozice. A tehdy se začíná psát velmi podivný příběh. Skutečně nacisté připomínali nesmrtelné zombie?

Zastavila je jen kulka do hlavy

Zpočátku se nic tajemného neodehrává. Tedy až na podlost některých německých jednotek. „Esesáci mávali bílým praporem, že se vzdávají. Partyzáni vyšli a oni je postříleli,“ říká jeden z pamětníků, který tehdy žil nedaleko, Jiří Vostarek.

Další svědectví už ale naznačují, že krutost a zuřivý odpor nebylo to jediné, čím se nacističtí vojáci vyznačovali. Podivné výpovědi pochází hlavně od sovětských partyzánů a následně i vojáků, kteří konečně do oblasti dorazili.

„Jeden z našich k němu přiskočil a střelil ho do zad. Němec se sice zkroutil jako červ, ale hýbat se nepřestal. Ten voják do něj vypálil další ránu, ale ten Němec prostě nezemřel.

Všimli si toho i ostatní vojáci, “ znějí slova jednoho z nich – vojáka jménem Jolkin. Další svědek zase hovoří o tom, že do jiného Němce marně vystřílel celý zásobník, nepřítel stále žil. Pomohla prý pouze kulka do hlavy.

Útočili i na vlastní?

Útok pokračuje. Rusové útočí na obranu Nemců ze všech směrů. Využívají i dělostřelectvo a raketomety, přesto se jim stále nedaří dobře opevněné pozice dobýt. Nacisté bojují do poslední chvíle a je to šílený boj.

Oči podlité krví, fanatický řev, neuvěřitelná výdrž. Někteří sovětští vojáci později prohlásili, že se jim v posledních momentech vzdávaly celé německé oddíly s tvrzením, že na ně začali útočit vlastní ranění, kteří jako by byli posedlí nebo šílení.

Sám Carl von Pückler-Burghauss už ale vidí, že je situace bezvýchodná. Snaží se tedy vyjednat, aby ho do zajetí vzali Američané, kde by měl alespoň malou jistotu dobrého zacházení.

Jenže jeho návrhy jsou odmítnuty a on si následně v Čimelicích sám prožene hlavou kulku. Pokud věděl něco o jeho podivných nesmrtelných vojácích, to tajemství zemřelo s ním. Co si o tom myslí dnešní záhadologové?

Pod vlivem drog?

O nacistickém tajném výzkumu toho bylo napsáno už mnoho. Stále se ovšem spekuluje, zda u Slivic skutečně nemohli řádit výsledky některých experimentů. Nejčastěji se hovoří o tom, že byli němečtí vojáci pod vlivem nějakých drog.

Je prokázáno, že do výbavy často dostávali například tablety pervitinu a dalších povzbuzujících látek. Jenže mohl něco takového způsobit pervitin?

Mnozí lidé proto naznačují, že by mohlo jít o tajuplnou drogu označovanou jako D-IX. Právě ta měla přetvořit normální vojáky na nemyslící vraždící stroje s neuvěřitelnou výdrží. „Jednalo se o poslední tajnou zbraň nacistického německa.

Samotný hitler věřil, že by tato droga mohla zvrátit výsledek války a přinést vítězství,“ říká německý kriminalista Wolf Kemper.

Nebo snad za tímto poslední vzepětím nacistických jednotek stály nějaké okultní rituály, které prováděla kupříkladu nacistická organizace Ahnenerbe?