Slavného hunského náčelníka Attilu čeká nejdůležitější bitva jeho života. Když padne podvečer, odebere se proto za šamanem, aby si od něho nechal předpovědět budoucnost. Je napjatý. Ví, že ho nečeká nic lehkého.

Jakmile vstoupí do šamanovy jurty, muž se ukloní a záhy se dá do věštění. Co nechvalně proslulému hunskému vojevůdci řekne?

Šaman si po očku změří právě dorazivšího Attilu (†453). Hunský náčelník na první pohled moc hrůzy nenahání. Je malé podsadité postavy a pečlivě se stará o svůj vous. Děs však v lidech vzbuzuje svými činy.

„Byl to muž, který přišel na svět, aby naháněl hrůzu všem národům,“ napíše o něm byzantský historik Priskos (asi †472). Aby se dostal k moci, neváhá Attila zabít vlastního bratra.

Později vede výpravu na Balkán, při níž si počíná neobyčejně krutě. Poté se obrátí proti Římanům. Ti se mu však v červnu roku 451 postaví na Katalaunských polích (asi 180 km východně od dnešní Paříže), kde má dojít k rozhodující bitvě.

„Vůdce nepřátel padne a svojí smrtí pokazí váš triumf,“ varuje šaman Attilu poté, co si prohlédne vnitřnosti obětovaného zvířete a čáry na jeho kostech. Hunský vojevůdce se přesto rozhodne do boje jít. Proč?

Zabije ho kopí

Na hlavy hunských vojáků (členové kočovného kmene pocházejícího z Asie) se snášejí ostré šípy. „Bez svého geniálního vůdce se mi Římané dlouho vzpouzet nebudou,“ říká si Attila.

Je totiž přesvědčený, že nepřítele drží nad vodou jen nebývalý um jejich velitele Flavia Aetia (asi 391–454), v čemž má z velké části pravdu. Ačkoli se od svého šamana dozví, že mu bitva nemá přinést vítězství, vrhá se Attila zběsile do ní.

Chce jediné – Aetiovu smrt. Oficiálním vůdcem nepřátel je ale vizigótský král Theodorich (†451). Toho se Hunům skutečně podaří v bitvě zabít. Pak jsou ale Attilovi muži rozdrceni a před totální porážkou je zachrání tma.

Věštba se tedy bezezbytku vyplní. Jak se hunskému šamanovi podařilo předpovědět průběh bitvy, zůstává dodnes záhadou. Lze snad doopravdy z vyvržených zvířecích vnitřností poznat budoucnost?

Ráno moudřejší večera

V Attilově jindy klidné tváři je patrné nesmírné roztrpčení. Možná si vyčítá, že o věštbě déle a zevrubněji nepřemýšlel. „Vše je ztraceno,“ šeptá si, když se v noci prochází po táboře. Vojáků mu totiž zbývá už jen hrstka. Část z nich je navíc zraněná.

„Živého mě nikdy nedostanou,“ nechává se slyšet a pak svým mužům nařizuje, aby v centru tábora postavili hranici. Chce se totiž na ní upálit. Od nápadu ho ale podle všeho odradí šaman.

„Ráno moudřejší večera,“ nabádá Attilu, který ho nakonec poslechne a jde si lehnout. Následujícího jitra čeká mohutnou římskou ofenzivu. Ta ale nepřijde.

Aetius totiž dojde k závěru, že porážkou Hunů by příliš vzrostla moc Vizigótů, a tak nechá Attilu v klidu odejít z bojiště!