Je to jako byste si dali šlofíka. Jenže když otevřete oči, cítíc se trochu grogy, stojí u vašeho lůžka doktor a řekne vám, že jste se probudili do roku 2303. Alespoň taková je teorie kryoniky.

Kryonika se zabývá možnostmi, jak u člověka navodit stav hibernace a pak ho, stručně řečeno, dát k ledu, aniž by došlo k poškození mozku nebo tkání.

S pomocí tekutého dusíku by se pak tělo udrželo při teplotě -196 °C a k probuzení by mohlo dojít až v daleké budoucnosti.

Otec kryoniky

Myšlenka na kryoniku se zrodila v hlavě učitele matematiky a fyziky Roberta Ettingera už v roce 1931, když četl jednu sci-fi povídku.

Tehdy si byl jistý, že se metodě zamrazování a ukládání lidí na dobu desetiletí a možná i století budou brzy věnovat i vědci. To se ale spletl.

Když se nic neděje, Ettingerovi dojde trpělivost a sám napíše knihu The Prospect of Immortality, která vychází v roce 1964. Pak se konečně o kryonice mluví všude. Sám Ettinger dělá rozhovory, objevuje se v televizi a tím si vyslouží přezdívku „otec kryoniky“.

Jednosměrná jízdenka

Ve stejném roce se otevírá první výzkumný ústav s názvem Life Extension Society a sám Ettinger zakládá další v roce 1976 pod názvem Cryonics Institute.

Vědci tu pracují ve dne v noci, aby přišli na způsob, jak šetrně zamrazit živý organismus, aby nedošlo k jeho poškození.

Mezitím, v roce 1967, umírá americký profesor psychologie James Bedford, který se stává prvním člověkem, jehož tělo je po smrti hluboce zamrazeno. Brzy ho následují další.

Jenže i přes obrovské pokroky ve vědě patří kryonika stále ještě na stránky sci-fi knih a metoda kryoprezervace je z pohledu odborníků zatím jednosměrná jízdenka na věčnost.