Dlouho se věřilo, že největším viníkem honů na čarodějnice byla inkvizice. V posledních letech ale historikové zjišťují, že obvinění z čarodějnictví přicházelo daleko častěji „zezdola“, od obyčejných lidí.
Udavačů, závistivců, ale i obyčejných vystrašených zbabělců. Proč vůbec k čarodějnickým procesům docházelo? Byly tyto ženy skutečně ve spolčení s ďáblem? Kolik jich bylo doopravdy upáleno?
Čarodějnické procesy probíhaly neuvěřitelně dlouho – od 15. do 18. století, prováděly je katolické i protestantské vrchnosti. Kořeny těchto honů na čarodějnice ale sahají až do antických a germánských představ o zlých démonech.
Proti čarodějnickým praktikám se staví i židovská Tóra, právě z ní pochází známá zásada používaná během procesů: „Čarodějnici nenecháš naživu býti“.
ZLATÝ OSEL A ČARODĚJNICE
Už římské právo trestalo osoby praktikující čarodějnictví upálením. Jednou z významných osobností obviněnou v antickém Římě z čarodějnictví byl spisovatel a filosof Lucius Apuleius (125-180), který se ale dokázal před soudem obhájit.
Staňte se naším Premium čtenářem a odemkněte si tento i tisíce dalších skvělých článků.
Navíc od nás obdržíte i celou řadu hodnotných bonusů!
Zprávu ve tvaru "CTU CLANEK" odešlete na číslo 903 33 20.
