Dějiny píšou vítězové, říká jeden známý citát. Platí to rovněž ve vztahu křesťanství k dávným pohanským zvykům. Křesťanské Vánoce? Dění okolo tohoto svátku však obsahuje i řadu mnohem starších rituálů. Jakých?
Vánoce jsou již od 4. století našeho letopočtu významným křesťanským svátkem. V mnohém však navazují na pohanské tradice Římanů, Germánů a Keltů. Magie vánočních zvyků a obyčejů nás tak přenáší do časů dlouho před tím, než si křesťanství podmanilo Evropu.
Římské Saturnálie
Římané se například velmi těšili na Saturnálie – oslavy boha Saturna v době zimního slunovratu. V rámci nich si lidé předávali i dárky stejně jako my o Vánocích. Symbolem Saturnálií byla též hořící svíce.
Nepřipomíná vám to náhodou svíčky na adventním věnci, svíce na vánočním stromečku, svíčku plující ve skořápce ořechu?
Pravdou však je, že Saturnálie byly i hodně nevázané svátky plné veselí, včetně obžerství a nestřídmého požívání alkoholu.
Z dnešního pohledu je to již nepředstavitelné, ale i naše středoevropské Vánoce mají když ne kořeny, tak alespoň kořínky i v římských Saturnáliích.
Keltové a Germáni
Co mají naše Vánoce společného s dávnými Kelty a Germány? Jde o zvyk zdobení příbytků zelenými rostlinami. Keltské a germánské pojetí zimního slunovratu bylo ve znamení oslav přírody jako vrcholného božství.
Keltští druidové rovněž pilně osekávali jmelí, které mělo zajistit ochranu před temnými silami pro člověka i jeho domov.
Dokonce prý i oblíbené zlacení větviček jmelí má původ v keltském zvyku. Rovněž zvyk dávat vánoční dárky pod stromeček není původně křesťanský, ale pohanský.
Jít na Štědrý den na půlnoční mši, nebo si nabrousit srp a se ctihodným druidem vyrazit na posvátné jmelí? Inu, je to na vás…
