Obyvatelé pákistánského Mohendžo-Dara mají už před 4500 lety pod ulicemi kanalizaci, ve svých domech používají splachovací záchody a koupelny! Slavná éra tohoto místa ale náhle končí 1900 let před naším letopočtem!
Co způsobilo jeho náhlý zánik?
JASNĚJŠÍ JAK TISÍC SLUNCÍ?
Pověsti se nemají podceňovat. Své o tom ví německý badatel Heinrich Schliemann (1822–1890), který jako jeden z prvních uvěří vyprávění o dávném městě Trója, a pak jej skutečně najde v patnáctimetrové hloubce u turecké vesnice Hissarlik!
Podobný příběh se odehraje na začátku minulého století také v Indii. Zdejší mýty vyprávějí o tom, jak na rozsáhlém území kolem řeky Indus v dnešním Pákistánu kdysi dávno vzkvétala vyspělá civilizace.
Nedochovala se nám po ní ale ani stopa! Kam se ztratila? Staroindické legendy prý znají odpověď. Někdy kolem roku 1500 před naším letopočtem údajně do této oblasti přijíždí vojsko boha války Indry a zničí 90 pevností a stejný počet hradů!
Dlouho většina lidí věří, že jde o pouhou legendu, jako v případě Tróji. První trosky sídel kdysi rozsáhlé říše objevuje až v roce 1922 indický archeolog Rakhaldas D. Bandyopadhyay (1885–1930). Největším z měst je Mohendžo-Daro a nálezy naznačují, že zaniklo zcela náhle!
Na jeho zdech z hliněných cihel jsou stopy obrovského žáru, stejně jako na 30 000 zde nalezených znetvořených kostrách! V okolí je také značně vysoká radiace! Mohlo zde v minulosti dojít k nějakému atomovému výbuchu?
Potvrzuje snad takovou možnost staroindický epos Mahábhárata, vyprávějící o válkách, zbraních a světle jasnějším než tisíc sluncí?
TAJEMNÉ MĚSTO UPROSTŘED PUSTINY
Užaslí archeologové pracující v rozsáhlém povodí řeky Indus pomalu odkrývají jedno město za druhým. Dvě z nich ale svým rozsahem a uspořádáním zdaleka převyšují ostatní sídla. Kdo je spatří, myslí si, že pocházejí z jiné doby!
Jde o Mohendžo-Daro (300 km severovýchodně od největšího pákistánského města Karáčí) a Harappu (560 km na severovýchod od Mohendžo-Dara). Obě zřejmě vznikají a zanikají ve stejné době. Detaily jejich vnitřního uspořádání, velikost ulic a vybavení domů naznačují, že mají stejné stavitele se stejnými plány.
Kdo tato místa obýval a co se zde před 3900 lety odehrálo? Vždyť podle odhadů žilo ve slavnějším Mohendžo-Daru přes 40 000 lidí a obvod tohoto města činil neuvěřitelných 5 kilometrů! To je v té době značně neobvyklé.
Jediné srovnatelně velké město je tajemný Uruk (230 km na jihovýchod od iráckého Bagdádu) až v Mezopotámii! Objevené zbytky starodávného města v Pákistánu stále vyvolávají mnoho otázek. Odkud sem přicházejí jeho stavitelé?
A proč se zde nenacházejí žádné jinak běžné chrámy, a dokonce ani stopy po nějakých vládcích?
KDO BYDLÍ V DOMECH S BAZÉNY?
Všechny ulice jsou dlážděné. Hlavní bulváry jsou široké až 14 metrů, takže si na nich nikdo nepřekáží. Podivné je také čtvercové uspořádání města. Síť dvanácti pravoúhlých ulic jej rozděluje jako větší šachovnici.
Vstupy do jednotlivých obytných bloků nejsou z hlavní komunikace, ale z bočních uliček. Jen několik budov má okna směřující na hlavní ulici, takže lidé zde žijící nejsou tolik obtěžováni ruchem a prachem z ulice.
Ale hlavně: Je zde čisto, žádné fekálie na ulicích, jak bylo ještě před několika staletími běžné v evropských metropolích! Pod dlažbou Mohendžo-Dara se totiž ukrývá důmyslná kanalizační síť! Přitom její vybudování není vůbec jednoduché.
Trubky a kanály musejí mít správnou kapacitu a také spád. To vše zde archeologové nacházejí, včetně důmyslně umístěných šachet, sloužících k pravidelnému čištění celé sítě. Je dokonce možné, že zde pracují lidé, kteří se starají o funkčnost městského kanalizačního systému.
Další nálezy totiž naznačují, že zdejší obyvatelé si potrpí na hygienu. V domech mají splachovací záchody se sedátky (Evropané se něčeho podobného dočkají až v 19. století – pozn. red.), a v některých z domů jsou dokonce vodní lázně!
Jen těžko se dá věřit tomu, že tak propracované město vzniká ve stejné době jako první egyptské pyramidy! Kde zdejší lidé vzali takové řemeslné zkušenosti?
Jan Zeman
